pondělí 11. května 2015

Poslední aristokratka Evžena Bočka

Marně se snažím přijít na to, co mě přimělo si tu knížku v knihovně objednat. Kdo mi ji doporučil, nebo co jsem hledala, že jsem našla a vybrala právě tohle. Kde jsem si přečetla nebo se dozvěděla, že stojí za to si tuhle knížku přečíst.... ??!?!!
Hned, jak na to přijdu, stanovím si tento zdroj jako pravidelnou inspiraci.
Protože Bočkova Poslední aristokratka mi báječně "kápla" do noty.
Ačkoliv to podle názvu může zavánět červenou knihovnou, žánr je na hony vzdálen. Deník mladého děvčete českého aristokratického původu, jejíž rodina se právě vrátila na rodové sídlo, které jim bylo vráceno v restituci.
Jediné, čím si nejsem jistá, je fakt, zda čerstvě dospělá divka, která celý svůj život prožila v Americe, může mít tak bohatou českou slovní zásobu. Sečtělá jistě ano, ale trochu se to tluče s tvrzeními na začátku knihy, kde si není jistá některými českými obraty.

Formát deníku je ale zcela ideální do MHD (tedy pro mě), protože (stejně tak jako třeba povídky) se dá číst po krátkých ucelených úsecích.

Navíc, nebudu-li hnidopichem, právě ten bohatý jazyk a příjemný spád jazyka je přesně to, co mě na knížce tak zaujalo.
Zdánlivě normální situace jsou popsány tak krásně košatou češtinou, až srdce plesá. Osobám s dobrou představivostí (jako třeba mě) pak hrozí trochu ostuda, nebo přinejmenším pozornost okolí, když se při čtení knížky na veřejnosti začnou culit, usmívat, smát, skoro až chechtat.

Když totiž nový kuchařčin účes označíte jako "chucvalec", naprosto přesně si dokážu představit, co asi tak ona dáma mohla mít na hlavě za parádu. A to je jenom zlomek.

Po přečtení k vám nepřijde žádné zvláštní moudro, ale báječně si u ní odpočnete. Máte-li náturu alespoň trochu jako já.

Mimochodem, už se těším, až na mě konečně vyjde v knihovně řada a vyzvednu si pokračování.... :-) Ani se moc nebojím, že by druhý díl měl být nějakým zásadním zklamáním, což u prodlužovaných příběhů často bývá.
Přííběh Poslední aristokratky je sice nesmírně milý (i v rámci určitých mezí vcelku realistický), ale hlavní gro této publikace vidím spíš ve formě, jazyce, způsobu podání... a to, doufám, autora nestihlo opustit.

1 komentář:

  1. Tak už jsem četla i Aristokratka ve varu a Deník kastelána. Dobrý to je!

    OdpovědětVymazat