"...a cokoliv kdo říká,
je jeho vlastní podobizna."
Když jsem před premiérou prvně viděla v plzeňských ulicích plakáty lákající na představení Kabaret Burka, trochu mi zatrnulo. Ano, možná mě to mělo napadnout rovnou podle názvu, konec konců lehce politicky laděnou hru (na téma islám) divadlo před časem slibovalo... Jenže já prostě nemám politické debaty ráda, a to ani v případech, kdy názory přítomných korespondují s těmi mými. Najednou se mi na představené přestalo chtít. Měla jsem trochu strach, že kontroverzní téma, které dnes hýbe diskusemi nejen u nás, ale i ve světě, se nedá podat úplně tak, aby z toho nevyplýval nějaký postoj pro/proti. A na to jsem prostě nebyla naladěná.
Trochu se mi tedy ulevilo, když DJKT zveřejnilo informace o hře s tím, že se jedná především o parodii na lidské chování, přehled problémů, které aktuálně trápí společnost, odraz současné doby. Tam není nutné předkládat nějaké stanovisko k danému tématu, ale k postojům současné společnosti.. a to jsou naopak věci, které mě zajímají a baví.
