Mahenovo divadlo vs Janáčkovo divadlo - prohlídka budov NdB

Letošní léto jsem se rozhodla věnovat poznávacím cestám po krásách českých, propojit to s bojem proti divadelnímu absťáku... a namísto hradů a zámků objevovat různé divadelní budovy ČR.
Přiznávám, překvapilo mě, jak málo divadel nabízí prohlídky zákulisí.
Ovšem jednou z těch institucí, které prohlídky mají na programu (mají k tomu vyhražených 14 dní o prázdninách), je Národní divadlo Brno, a to hned ve všech třech jeho budovách:

• Mahenovo divadlo
• Janáčkovo divadlo
• Divadlo Reduta

Vydala jsem se tedy na krátkou návštěvu Brna. Vyrazila jsem hned na první den prohlídek Zájemců zatím nebylo zrovna moc, ale prý je to tak běžné, než se lidé trochu rozkoukají. A tak na prohlídku Mahenova divadla jsem byla úplně sama, v Janáčkově divadle jsme byli v naší skupině 3. Divadlo Reduta, protože je trochu bokem, jsem ani nepotkala. S ohledem na další soukromé aktivity v Brně jsem Redutu nakonec vypustila ze seznamu. Teď si říkám, že to je možná škoda, ale snad ještě někdy v budoucnu bude příležitost.
Dobré je, že, pokud se někdo rozhodne divadla NdB navštívit sériově, získává (po předložení vstupenky z předchozí prohlídky) 50% slevu na vstup do dalšího z divadel. Já jsem začala "Mahenkou", a tak do Janáčkova divadla už jsem šla za půlku.

Brno dnes zdaleka nemá jen tyto tři scény, naopak, jen při prvním procházení městem jsem narazila hned zrána na další dvě malá divadla. K Národnímu divadlu Brno, které pořádalo prohlídky, ale patří právě tyto tři výše zmiňované. A myslím, že z hlediska divadelních budov v Brně jsou tyto také ty nejdůležitější.
Všechny tři mají navíc každá nějaký svůj vlastní unikát, své NEJ:
Mahenovo divadlo - první plně elektricky osvětlené divadlo v Evropě
Janáčkovo divadlo - má jedno z největších jevišť v Evropě, minimálně v té střední - má největší jevištní stůl; točná má, pokud si dobře vzpomínám, v průměru 17,5 m (a to vám můžu říct, to je pořádné "náměstí", kolem toho je za hlavním jevištěm ještě zadní a z každé strany jedno boční jeviště)
Divadlo Reduta - nejstarší divadelní budova ve střední Evropě


No a "reportáž" ze samotných prohlídek?

vpravo vepředu Mahenovo divadlo, budova Janáčkova divadla prokukuje na konci ulice vlevo vzadu

Mahenovo a Janáčkovo divadlo spolu téměř sousedí, a tak se dá bez problémů nakombinovat návštěva obou těsně po sobě.. Navíc ten kontrast historické a ....no, řekněme modernější budovy, je rozhodně zajímavý. Už samotný pohled přes průčelí Mahenova divadla, kde na konci ulice je vidět i kousek budovy divadla Janáčkova, dává tušit, že mezi nimi bude zatraceně velký rozdíl.
Zatímco Mahenovo divadlo je prostě divadlo na první pohled...a málokdo by si zde dokázal asi představit cokoli jiného, novější  budova Janáčkova divadla by mohla být kdečím. Já, když jsem tak chodila kolem, bych si tam uměla představit kongresové centrum / kulturní dům, případně obchoďák... Možná by to mohla být i instituce typu úřad nebo s trochou fantazie fakt velká škola. Možná nějaká fakulta VŠ. Technické muzeum.
No, ale je a bylo (a bude) to divadlo.

Leč, popořadě:

MAHENOVO DIVADLO (místními roztomile familiérně přezdívané "Mahenka")

Docela velká divadelní budova skrývá vlastně poměrně komorně působící interiér, klasické zdobené schodiště, sošky, spoustu čeveného plyše :-)

Však také v roce 2012 divadlo oslavilo 130 let, za dobu své existence stihlo být několikrát přejmenováno - z původného Německého divadla, později divadla Na hradbách a poté Janáčkova divadla, se po postavení současné budovy Janáčkova divadla stalo divadlo Mahenovo.


Hlediště působí až překvapivě malinké, ale ve finále člověk zjistí, že míst k sezení je tam až dost (více než 500).
Ačkoli, část prostor se už nepoužívá - především třetí a zejména čtvrtá galerie. Tam jsou zachované ještě původní sedačky!




 

Shora je hlediště opravdu krásné, z přízemí,
odkud není takový rozhled vzhůru, působí divadlo docela malinké.

Ty jsou ale dost nepohodlné (málo místa na nohy v podstatě neumožňuje postavě jako jsem já ani si pořádně sednout, sklopná sedátka jsou navíc dřevěná bez polstrování, takže dvouhodinové představení by pro diváky na těchto místech mohlo být spíš utrpením než zábavou). Divadlo chce také zabránit opotřebování těchto historických sedátek.

původní, historická sedátka
- spíš na památku, ale návštěvníci si je
během prohlídek mohou vyzkoušet

 

pohled z na jeviště z nejhořejší galerie
(jeviště je zastavěno kulisami kvůli rekontrukci jevištních prken za oponou)

Do podzemí, resp. technického zázemí jeviště a točny, stejně jako do slavnostního foyer divadla, není vstup z důvodů prázdninové velké úrdžby aktuálně možný. Zato jsem ale byla jedním z prvních lidí, kdo se mohli projít po nových krásných jevištních prknech (i když je už zcela viditelně pokřtil některý z pracovníků rekonstrukce), ale hlavně - i díky tomu, že jsem byla sama, jsem dostala možnost podívat se na hlavní jeviště z výšky, kde jsem skoro chytala závrať. Nad hlavou jsem měla už jenom střechu a pod sebou vršky vytažených kulis.

Přechod ze slavnostního pozlátka civilního do zázemí je opravdu znatelný. Je vidět, že budova je stará a vybavení už mnohé pamatuje. Oproti následné prohlídce Janáčkova divadla jsem v Mahence ale neměla takový továrenský pocit, přestože staré ani kovové dveře tu nechybí.. I herecké šatny mi připadaly lehce komfotnější, důstojnější, poskytující trochu víc soukromí - jedna šatna na 3-4 herce, v Janáčkově jich tam naměstnají jistě víc.

pánská šatna v Mahence poprvé ...

... a podruhé
v Mahence mají v šatně herci dokonce kanapátko

tyhle kostýmy v pánské šatně mě trochu zaskočily,
pan průvodce mě ale ujistil, že udělali výběr a přinesli je tam
přímo kvůli prohlídkám

(činoherní) zkušebna

Jak už jsem uvedla, Mahenka bylo první zcela elektrifikované divadlo (alespoň co se osvětlění týče). V rámci rekontrukce před časem objevili technici jednu z původních žárovek... a, světe, div se, svítí!!!! A tak je tato stále ještě funkční žárovka vystavena v jedné z vitrín vestibulu divadla.

 

 

 

 

JANÁČKOVO DIVADLO (z mého pohledu trochu socialistická obludka - tenhle styl mi prostě nesedí - , ale má něco do sebe)

Budova novějšího Janáčkova divadla je velká. Fakt velká. Taky je to druhé největší divadlo v ČR! Architektura budovy je samozřejmě poplatná době vzniku.
Jak už jsem zmínila výše, zvenčí si lze představit různé funkce této budovy. Je tak velká, že pojme i prostory nejen restaurace, ale také obchody (např. poněkud svérázný nábytek / osvětlení / doplňky).






Zatímco na piazzettu před divadlem dohlíží přísným okem bronzový Leoš Janáček, za budovou hlídkují bratři Mrštíkové. Socrel / sorela neboli socialistický realismus, ve kterém měla být budova původně vystavěna, naštěstí v době realizace už poněkud vycházel z módy, a tak se budova nemůže pyšnit budovatelskými plastikami.

Zatímco  Mahenka je převážně činoherní, Janáčkovo divadlo je domovem souborů baletního a operního. Koncertuje zde také Filharmonie Brno, vlastního sálu nemajíc.

přízemní foyer
prostor za vstupem do divadla, schodiště do 1.patra, busta L. Janáčka

Vestibul divadla mi připomná obchodní dům ještě trochu víc než exteriér. Na druhou stranu, je to otevřený vzdušný prostor, široké schodiště, prosklené stěny. Oproti nákupáku chybí eskalátory. (Bezbariérový přístup má samozřejmě divadlo zajištěno.)
Přes den je tedy budova příjemně prosvětlená denním světlem - jak prostor působí večer boužel nemohu soudit.
Věřím, že i když se divadlo (aktuální kapacita více než 1000 míst) zcela zaplní, není ve foyer o přestávce žádná tlačenice.
 

divadelní bufet

prostorná šatna v přízemí divadla

Stolečky v bufetu v 1. patře mi trochu připomněly nádraží, musím ale samozřejmě uznat, že to je přeci jen úplně jiná kategorie. Použité materiály a nakonec i celkový styl... ihned se v duchu divadlu omlouvám.

Primátorský salonek

Za bufetem se nachází vstup do primátorského salonku a lože. Salonek je příjemně decentní a křesílka pohodlná. Primátorské je lože překvapivě velké, vejde se sem dle mého skromného rychlého odhadu pan primátor s širší rodinou a návštěva - taktéž s rodinou. Anebo tak půlka radnice.
Jak je dnes už poměrně zvykem, významná lože nejsou umisťována tak, aby pan primátor dobře viděl, ale aby byl dobře viděn - na boční straně hlediště. Ostatním divákům tedy nemusí být zas tak líto, že se na tato prominentní místa za běžného provozu nedostanou.

Hlediště je moderní. Trochu pripomíná kino nebo kongresový sál. Při relativně nedávné rekonstrukci bylo za účelem zvýšení komfortu ubráno několikero míst k sezení, nicméně i tak kapacita přes 1000 osob je myslím slušná. Na můj dotaz mě ale pan průvodce ubezpečil, že i tak jsou představení, která jsou beznadějně dlouhodobě vyprodaná. Úžasné!

Akustika sálu je prý skvělá. Třeba to někdy okusím.

hlediště divadla - pohledem z orchestřiště
krom přístupu shora má ještě spodní boční vstupy

Jeviště Janáčkova divadla je opravdu obrovské. Je to zvláštní prostor a když si uvědomím, že i na bočních jevištích jsou pri představení připraveny další kulisy, říkám si, že nástup herců na scénu může být docela náročný.

Služební prostory divadla připomínají ze všeho nejvíc asi fabriku z dob minulých. Spletitá síť strohých chodeb s linoleem, oprýskanou malbou a umakartovými nebo plechovými dveřmi.
Ve zkušebnách i šatnách už je taky znát zub času a vybavení je tak trochu retro. Je ale jasné, že třeba stolky na líčení jsou jedna z posledních investic, na které je třeba pamatovat.

malá baletní zkušebna

zkušebna sboru

dámská baletní šatna (za nekvalitu fotografie se omlouvám)
stolek vlevo vzadu, ten s hodně proprietami,
patří místní primabaleríně (sakryš, jméno mi vypadlo! :-( )
- takže žádná samostatná šatna!? :-O

Dostali jsme se pochopitelně i do technického zázemí - kolejiště pro točnu. Je to krásné, i když se to moc nedá vyfotit a ani není moc co o tom psát - je lepší to vidět :-)


Aktuálně se chystá velká rekontrukce budovy - přeci jen už za těch padesát let taky něco pamatuje....

strop ve foyer

A shnutí závěrem?

Srovnání právě těchto dvou budov bylo dobrou volbou. Kontrast historické a modernější budovy, která není na první pohled (alespoň pro mě) zdaleka tak krásná, ale svým vybavením, velikostí a funkčností je pro NdB jistě rozhodně velkým pokladem.

Obě prohlídky byly dobře koncipované a poutavé určitě jak pro místní diváky, tak pro mě, absolutního neználka brněnských divadelních scén. Obdrželi jsme spoustu technických dat i zajímavých informací, dostali jsme se, kam to jen šlo.

V šatnách obou budov bylo připraveno několik kostýmů, které nám průvodci nabídli nejen k prohlédnutí, potěžkání, osahání, ale dokonce i k vyzkoušení. (Pokud vím, nikdo do toho nešel, zvlášť u baletních kostýmů by to navíc asi nebylo úplně reálné.)


Více o svých budovách píše Národní divadlo Brno na svých webovkách..