Jestli žádnou jinou, tuhle větu si z představení zapamatuje asi každý. Ale pamětihodných vět a myšlenek je tam mnohem víc...vlastně skoro jedna za druhou! Ale když se vám nad tím nechce přemýšlet, dá se v pohodě jen plynout s příběhem.
Hra, která je smutná i vtipná zároveň, osloví každého diváka. Nebo alespoň zatím jsem nenarazila na nikoho, komu by se nelíbila.
Já jsem napoprvé byla divákem spokojeným, velmi spokojeným. Během jednoho dvou dnů se mi pak zážitek v hlavě ještě rozležel..a dalo by se říct, že jsem se stala divákem až nadšeným.
Ne omylem se Enigmatické variace staly mojí srdeční záležitostí.
Není jednoduché o hře napsat něco nového, aniž bych více prozrazovala děj. Po své asi čtvrté návštěvě tohoto představení už jsem jeden článeček spáchala: http://kulturnim.blogspot.cz/2015/05/enigmaticke-variace-djkt.html. A za jeho obsahem i dodnes stojím.
Ráda bych ale hru Enigmatické variace připomněla, protože opravdu stojí za to je vidět. O tom konec konců do jisté míry svědčí i neustále vyprodaná představení, a to i po 65. repríze. Komorní duet pánů Stránského a Maléře měl premiéru již 10.6.2011. A doufejme, že v aktivním repertoáru divadla ještě chvíli vydrží.
Tenhle kousek totiž stojí za to vidět i vícekrát.
Já sama jsem ho (právě při 65. repríze) viděla asi posedmé.
Tak málo především proto, že v poslední době je uvádějí buď tak termínově nešikovně, nebo jsou tak rychle vyprodané, že častěji to prostě nejde.
A proč?
1. Zajímavý příběh plný nečekaných zvratů
2. Humor i vážnost - myšlenky, které byste si možná chtěli zapsat
Máte-li rádi bonmoty, motta nebo staré moudrosti, asi budete mít často pocit, že byste si tu kterou hlášku (zejména Znorkovu) rádi zapsali, nebo alespoň zapamatovali. Hra je jich ale tak plná, že z divadla odcházíte a doslova si vzpomenete sotva na pár.
Hra je skvěle napsaná. Nejen příběh, ale i vlastní dialogy mají úžasný spád. Vtip, který autor E.E. Schmitt použil, není klasický, jednoduchý. Spíš naopak, suchý sarkasmus zde přímo odkapává, ale my Češi máme právě pro tenhle druh humoru myslím velký smysl.
3. Hercům, které pro tuto inscenaci DJKT vybralo, role vyloženě sedí, věříte jim každé slovo, které řeknou.
Napoprvé* mě naprosto unesl Martin Stránský a jeho sarkastický Abel Znorko, jeho perfektně procítěná role od začátku do konce. Později jsem ale začala žasnout i z Jana Maléře. Úplně mě dostal, když se jednou dokonce rozplakal.
Obecně mám osobně raději postavu, kterou ztvárňuje Martin Stránský, i když mě trochu mrzí, že v poslednní době možná trochu zbytečně křičí. Někdy mám pocit, že místo naštvání prostě jenom huláká. Občas mi taky připadá, že oba pánové spád hry ještě trochu víc "upádí" a ženou to zbytečně rychle.
Každopádně oba pány ale velmi oceňuji a jejich hru si náramně užívám.
Pokud jste ještě nebyli, vřele doporučuji!
------------------------------
* Jen upozorňuji, že při mém napoprvé byly Enigmatické variace na repertoáru DJKT už minimálně 3 roky - nj, trochu mi to trvalo. První návštěva EV byla vlastně jednou z příčin, proč jsem propadla divadlu :-)
Jo "panáka - panáčka" od té doby používáme taky, hezký představení :o)
OdpovědětVymazat