V tomto podání je počet osob poněkud redukovaný, přesto ale divák nemá pocit, že by bylo lidí na jevišti málo. Ani náhodou. Nechybí nikdo podstatný a atmosféru toho, že se děj odehrává mezi dalšími lidmi, dokázali tvůrci překvapivě dobře navodit. Je to asi jako když se díváte na film a kamera je zaostřená na ústřední skupinu - vnímáte to okolí, ale nevěnujete mu pozornost. Zde byla ta ústřední skupina, ale jako byste si podvědomě domysleli i ten zbytek.
Divadelní spolek Kašpar navíc upravil představení přímo na míru lokalitě - také proto, jak bylo uvedeno v kulturních programech i na vstupence, se akce musela konat prostě v zahradě Měšťanské besedy v Plzni a nebylo možné ji ani v případě nepřízně počasí přesunout dovnitř.
Trochu jsem se bála, jak to dopadne, ale našemu večeru počasí přálo. Beseda byla ale připravená i na trochu horší podmínky. Po nedlouho předchozí zkušenosti z Otáčivého hlediště v Českém Krumlově jsem byla příjemně překvapená, že byly k dispozici deky k zapůjčení zdarma. Pro případ deště měl pořadatel připravené též pláštěnky, které by sice byly za drobný poplatek, čemuž ale na druhou stranu rozumím, protože to je dost jednorázové, spotřební zboží. Takže už jenom zlevnit občerstvení na baru a byl by to ideál (za jeden džus a kávu to bylo myslím kolem 80 Kč, docela dost, dle mého skromného názoru).
Seděla jsem v první řadě, tak vlastně nemůžu pořádně soudit, ale příjemně mě překvapila akustika. Ač herci neměli (krom jedné zpívané scény) mikroporty - no a nebo je měli skvěle schované, byli velmi dobře slyšet, i když se ode mě vzdálili.
Zapojení interiérů, resp. samotné budovy Měšťanské besedy coby kulis představení bylo poměrně dobré a poutavé. Místo z balkonu vykukovala Julie tuším z Velkého sálu, komnatu měla v jednom z oken malého sálu, postavy často odcházely dovnitř dveřmi, které vedou, pokud vím, také do malého sálu.
Některé scény byly doplněny živou (řekněme dobovou) hudbou skupiny Krleš.
No a představení? Mně se líbilo. Bylo takové.... MILÉ, to je asi nejvýstižnější.
Jestli si ještě dobře vzpomínám, texty byly veršované, ale nijak krkolomně. Na to, že se jedná o profesionální soubor, mi některé scény připadaly spíš lidové, ale ne ve smyslu neprofesionální...
Třeba na plese mě zaujalo, jak si chůva s Julií povídaly při tanci. Chvilku jsem si nebyla jistá, jestli to do představení patří, nebo si herečky skutečně něco sdělují, ale pak jsem došla k názoru, že to tam tak prostě má být, jen to není přehrané, jako obvykle v jiných inscenacích. Dámy na plesích si přeci taky povídaly, zvlášť když si šuškaly o tom či kterém tanečníkovi, atp.
Na plese si svým způsobem zatančil i pan král v podání Jana Potměšila (na vozíku).
Prostě to celé působilo tak nějak přirozeně a na pohodu.
Cena za lístek: 300 - 390 Kč
Žádné komentáře:
Okomentovat