Plzeňské muzikály pro mě bohužel v naprosté většině nejsou představení, která by mě naplňovala nadšením nebo alespoň nějakými zásadními dojmy... a po shlédnutí Klarinetů musím smutně konstatovat, že to ani v tomto případě nebude jinak.
První dojem byl skvělý...
Jednak mě zaujalo řešení scény - živý orchestr je na jevišti na vyvýšeném podiu - v první části představení je sice schovaný za závěsem (pozadím), ale i tak je to změna oproti standarnímu orchestřišťovému propadlišti.
Zajímavé kulisy a kostýmy pro mě byly hlavním pozitivem celého představení, ať už třeba na začátku roztomilé rukavičky - stromy (člověk oblečený do obří rukavice, která je současně rukou i stromem - 2 ks) - ty mě bavily hodně, nebo pak později kostýmy především dívek souboru Pět Švestek...
Úvodní scénka vojáků, jak hledají uprchlého Korneta, i nesmělé námluvy Korneta s Terezou, kde svoji roli měly i dříve zmiňované rukavičky, mě poměrně dobře pobavily.
Jenže tam to končilo.
Myšlenka, že se všechny zbraně změní v hudební nástroje, je hodně zajímavá. Jenže sama o sobě nestačí.
Známé šlágry. Nebylo to odzpívané špatně. Ale nějak víc mě zaujala snad jedna písnička (Glory glory aleluja).
Pohybově... ale jo. Nic extra, trochu excentricky, až šíleně působí ředitel televize Telvis v podání Radka Štědronského Schejbala.
Kostýmově a kulisově (z kopce se stal gramofon s deskou, orchestr = kapela odhalen, ...) jednoduché, ale účelné a fakt hezké.
Ale nějaký hlubší zážitek,... nebo NĚCO, kvůli čemu bych si řekla: "Jo, tohle chci vidět ještě jednou!"
?
To mi tam bohužel chybělo.
Příběh je naznačený, ale celkově na mě představení působilo ploše, naznačený příběh mohl být výraznější, takhle to byla spíš průměrná sestava písniček za pozadí slpená dohromady jakýmsi zdánlivým záměrem uspořádat revue z kasáren....
Po slibném začátku, nic moc.
Škoda.
Žádné komentáře:
Okomentovat