Sestava, kterou jsme jako diváci měli možnost vidět letos U Zvonu, prý Akvabely nastudovala už před 10 lety - představení bylo tenkrát uvedeno v dnes už neexistujícím Divadle v klubu.
O hře se hovořilo jako o velmi zdařilém a aktuálním díle, D. Drábek za ni dostal v roce 2004 cenu Nadace A. Radoka..tak jsem byla poměrně zvědavá.
Po prvním zhlédnutí se vě mě trochu mlely lehce protichůdné pocity. Navzdory vlahému večeru totiž vládla spíš chladná atmosféra. Představení se mi celkem líbilo způsobem zpracování, ale nebyla jsem si jistá hrou jako takovou. Nepochopila jsem některé vtipy/gagy ("Moje babička se jednoho dne rozhodla, že začne nový život. Vzala si
šusťákovku, pohorky, pár knih, bambusový šnorchl, batoh, a odešla. Nikdy
jsme ji už neviděli." nebo když Kajetán telefonuje své milence do břicha???), celkově mi předtsavení připadalo spíš vážné než k popukání. Což standardně nepovažuji za mínus, ale k Divadelnímu létu pod plzeňským nebem mi tak nějak patří hlavně pohoda, sranda, situační humor a především slovní/jazykové hříčky - ty mě dostanou vždycky nejvíc a s Divadelním létem je mám spojené*.Z tohodle pohledu mi Akvabely na první pokus připadaly spíš takové "statické". Navíc proměna ve vydru jednoho z hlavních hrdinů nebo příběh Pavla mi přišly tak nějak nezajímavé, nebo spíš trochu umělé, asi jako rozhovory s Editinými útrobami.
Ale velmi kladně hodnotím především taneční vystoupení hlavních protagonistů (Štěrba, Rohlíček, Kotiš), i když jich v průběhu představení bylo méně, než jsem čekala. Každopádně to měli nacvičené hezky a musím ocenit figury i pohybové nadání - především pánů Štěrby a Rohlíčka - příjemně překvapili :-)
Na druhou stranu, úplně negativní jsem vůči Akvabelám taky nebyla. Nebyly špatné, jen ne úplně ohromující. Nejzajímavější pro mě byla postava movitého moderátora Kajetána - jeho povrchní i skutečný přístup k životu - na tuhle rovinu jsem naladěná. Dost mě pobavila scéna s paní učitelkou. Nebo roztomilé výstupy s homosexuálem Ivanem ("Ty jsi začal raňajkovat helium?").
Nakonec jsem se šla podívat ještě jednou - původně jsem si šla hlavně koupit dobročinného maskota akvabeláka, ale před vchodem jsem si řekla, že si musím na představení udělat ještě pořádný názor.. A když pak jedna paní potřebovala udat plonkový lístek....
A vyplatilo se to, opět. Protože jsem přišla na poslední chvíli, už na mě nevyšla deka, takže mi celou dobu představení byla trošku zima, ale i tak mě to tak nějak celkově víc "zahřálo". Výše zmíněné scény měly napodruhé ještě daleko větší grády, přidaly se ještě i další a při druhém zhlédnutí už mi některé scény nepřišly tak pitomé.
Zajímalo by mě, jestli spíš negativní atmosféra (a podle ohlasů na Facebooku jsem nebyla jediná, kdo z nedělního představení 9.7. nebyl zrovna nadšen) byla ovlivněná výkony na jevišti, nebo prostě audience nebyla správně naladěna..?
Snad jenom radikální změna vzhledu pavlovy manželky zmátla diváky v obou případech. Já se napoprvé snažila odhadnout, kdo se pod parukou skrývá, což se mi nakonec povedlo, takže když pak Diana Toniková přišla bez paruky, věděla jsem, že to je pořád tatáž osoba. Trochu to sice vyplývalo i z kontextu, ale i tak jsem kolem sebe slyšela šum, kdo že to je a jestli je to ta samá...
A jo, těším se na Akvabely příští rok!Maskoty představení - panenky akvabeláky - dodal spolek MammaHELP. Panenku dle vlastího výběru bylo možné pořídit si v areálu za 60Kč a celkem vesele tak přispět na podporu žen s rakovinou prsu.
Ke každé panence byl navíc přidaný papír s vlastnoručními autogramy hlavních hrdinů Akvabel.
A to se hodnotí :-)
Na poprvé jsem si jich ale vůbec nevšimla, byly umístěné proti výdejně dek, takže tam jsem se soustředila na něco úplně jiného. Doporučuji příště je zkusit postavit někam jinam - jim zkusit naít místo někde u fronty u bufetu?
*A je celkem jedno, jestli to byla Plzeňština ve Třech mušketýrech, nebo jeden štíp za druhým ve Psovi baskervilském (zaznamenány "hlasy brouků" (Beatles), liška, která dává dobrou noc, "od začátku v tom měl prsty", ....
Žádné komentáře:
Okomentovat