Zvonokosy (muzikál DJKT) - první dojmy

Navzdory vcelku pozitivním ohlasům jsem byla i k novému muzikálu DJKT trochu skeptická.


Ale posadili mě na zadek, zvedli ze židle (skoro doslova), skvěle pobavili i rozplakali.
Muzikál Zvonokosy se stal další Mojí srdeční záležitostí..

Hned na úvod se musím přiznat, že zřejmě velmi profláknutý příběh (úspěšná kniha, úspěšný muzikál nejen divadelní, ale i televizní, ....) francouzského autora G. Chevalliera inspirovaný skutečným městečkem v kraji Beaujolais jsem zatím neznala.


Jako obvykle jsem ani před návštěvou divadla moc nezkoumala, o čem to má být - a nechala se překvapit.

Představení zahajuje roztomilý obecní blázen s maňáskem, který zvedá oponu a vchází s námi do malého francouzského městečka Zvonokosy (Clochemerle).

Scéna je pojatá velmi jednoduše. Nijak extra mi to nevadilo, ale ani to nebylo nic, co by zaujalo. Za zmínku stojí ale dvě věci - líbila se mi dvě závěsná kostelní okna, jejichž spuštěním nám bylo dáno najevo, že se scéna přeměnila na interiér Notre Damme. A brzy nato mě dost potěšila/pobavila víceúčelnost některých rekvizit, kdy jednoduchým přemístěním zpovědnice do malé ohrádky se z ní stal pisoár (jedna z příčin zvonokoského rozkolu).

Oproti kulisám je nutné opravdu vyzdvihnout kostýmy. Všem padly na tělo (nejen velikostně, ale i typově), navíc móda dvacátých let, co si budem povídat, oku prostě lahodí. Moc pěkné.

Hudba Jindřicha Brabce pod taktovkou dirigenta Pavla Kantoříka je báječná - myslím, že písničky mi zase budou v hlavě znít minimálně několik dní. Jsou chytlavé, v uchu lahodících tóninách, dobře zazpívané.
Snad jen někdy jsem měla problém rozumět slovům zpěvu - je ale otázka, zda na vině byl můj horší sluch, nedokonalé zvučení nebo artikulace účinkujících.

Obsazení je ale velmi dobré. Myslím, že představení velmi prospělo množství účinkujících i fakt, že není produkováno pouze standardním mladým souborem plzeňského muzikálu, ale uplatňuje se zde i operetní? část souboru (napříč věkovými kategoriemi) a hosté (nebo že bych neznala všechny naše herce?). Nezaznamenala jsem žádné horší výkony, všichni byli úžasní.
Zejména bych pak jmenovala výkony Stanislavy Topinkové Fořtové, Soni Hanzlíčkové Borkové, Venuše Zaoralové Dvořákové, Petry Koskové, Pavla Režného, Mira Grisa, všech představitelek místních drben i chlapeckého...a vlastně i dívčího sboru, ... no prostě všichni byli skvělí!!
(Snad jen obecní blázen Vincek by neměl zpívat - ne, že by to neuměl, to vůbec - jenom fakt, že se tato postava zapojuje do sborových zpěvů, nekoresponduje s jejím naturelem...


Příběh mimo jiné o tom, jak v jedno městečku vybudovali veřejný záchodek (pisoár), o mezilidských vztazích, .... není náročný, hezky plyne, je podaný vesele až vtipně, dynamicky, s příjemným hudebním základem a je platný pro dobu meziválečnou, stejně tak i dnes.
Tragická událost městečka Zvonokosy ve druhém dějství mě zastihla trochu nepřipravenou, a tak slza ukápla.
Naštěstí hra v tomhle místě (ač se to tak na první dojem jeví) nekončí, a tak má člověk šanci se dát do pořádku a na odchodnou se naladit zase na veselou notu. Skvěle načasováno!

Po příchodu domů jsem si pustila televizní muzikál..a zpracování je velice podobné.
V divadle to má ale asi trochu lepší atmosféru, každopádně zpracování je fajnové, vřele doporučuji!!

 (A já razím do knihovny pro knížku :-)
a taky se těším, až bude zveřejněn další program, abych si mohla zabookovat další návštěvu tohoto muzikálu.)

Profi recenze:

http://www.musical-opereta.cz/recenze-nestarnouci-zvonokosy-se-vratily-do-plzenskeho-divadla/