Vojcek (činohra DJKT v režii SKUTRu) - první dojmy

Hra náročná pro diváky / hra pro náročné diváky?

Emotivní představení, kde forma převládá nad příběhem.
Vojcek z dílny známého mladého režisérského dua SKUTR budí rozporuplné reakce a není představením pro každého. Své příznivce už ale má a jistě najde i další.


Bála jsem se, jak to zapůsobí na mě. Po nejisté první cca polovině jsem ale nakonec odcházela příjemně překvapená, spokojená.

Že tuto formu předsatvení není schopen strávit každý, je ale neoddiskutovatelné. To ostatně dokazují mnohé ohlasy, které ke mně přicházely z mého i širšího okolí. Většina zmiňuje hodně nejisté pocity, které sice ve finále přecházejí často spíš do těch pozitivních, ale až s určitým časovým odstupem. A u někoho na tuto fázi ani nedojde.

Pokud ale nejste z těch, kdo do divadla chodí pouze pod pohrůžkou rozvodu od stolu a lože a máte náturu zvídavou, měli byste to, myslím, jít vyzkoušet. Schválně, co to udělá s vámi?!*
Hodinku a půl myslím může vydržet každý. Já jsem byla na představení z předplatného pro mládež, takže valná většina spoludiváků byla mladého věku a patrně i otevřené mysli. Težko říct, jak situace vypadá na představení pro běžné dospělce, zvyklé na určité formy, standardy. Protože i tak se našlo několikero jedinců (skupinek), pro něž i 90 minut bylo k nepřežití (hra je bez přestávky) a odcházeli v průběhu. To bohužel dost rušilo, navíc odvážlivci obvykle strhli ještě nějaké váhavce, a tak diváci odcházeli ve vlnách.
Naštěstí do konce představení vydržela přeci jen většina a potlesk na závěr byl myslím upřímný a hlavně zasloužený.

Zejména v cca první polovině hry je děj příběhu (který se mimochodem zakládá na skutečných událostech - vražda nevěrné milenky nebo lékařské experimenty) těžko hmatatelný. Divák se ale podle mého časem zorientuje a hlavně ve druhé polovině příběh najde, i když i tak bude doma obsah představení asi stěží vyprávět.

Velice mne oslovil hudební podkres, často i s (nejen pěvěckým) doprovodem herců. Zvukově se zajímavě zapojili v určitých chvílích všichni, ale především už tradičně Marek Mikulášek, který ne poprvé funguje jako určitý vnější prvek, doprovod, moderátor - v tomto případě skryt v jakési postavě osvětlovače a vyvolávače. No a hlavně Ondra Rychlý - jako obvykle ukázal své všestrannější zaměření, představení obohacuje svým zpěvem často a i tentokrát mohu hodnotit pozitivně :-)

Navíc ty jeho tělocvičné kreace!.....
Ale ani ostatní to neměli úplně snadné, ono třeba i takové stronzo, kdy se herci "zaseknou" v čase a pohybu, není co do výdrže zas tak jednoduché. Zato vizuelně poměrně působivé,  kolikrát jsem uvědomila, jak "zaseknutí" herci skvěle dokreslují scénu. Vlastně to působilo trochu jako napůl živý, plastický obraz!

Když už je řeč o scéně - byla, mimochodem, zase super. Barevné provedení (včetně líčení, kostýmů i světel) je až skoro monochromatické. Žádné barevně výrazné prvky, ale celková scéna přesto rozhodně není vůbec nudná. Když se ještě na závěr otevřou kulisy a ukáže se projekce na pozadí, je to opravdu působivé.
Na začátku jsem trochu uvažovala, co přesně scéna znázorňuje. Dělalo to na mě dojem starého blázince, nakonec si ale myslím, že střídmé kulisy, které tvoří hercům jistý omezený, víceméně uzavřený prostor, jsou vlastně svět, ve kterém postavy žijí, svět hlavní postavy = Vojcka.

V úvodu jsem psala "emotivní představení" - nečekejte ale, že vás rozpláče. Pohled do určité vrstvy společnosti, pokusy, šikana, zneužití, i vlastně zoufalá vražda, touha po něčí blízkosti, to jsou sdělení, která představení dává a na veselou notu zřejmě nenaladí. Na druhou stranu ani nemám dojem, že by divák odcházel z Vojcka těmito skutečnostmi deprimován, takže nebojte - pohřební náladu po představení mít předpokládám nebudete ;-)

Na Vojcka asi nebudu chodit nějak často, ale mám ho ještě na podzim v předplatném a už teď se docela těším, že ho uvidím ještě jednou.

*Vaše dojmy i postřehy k této hře opravdu uvítám :-)