Vila Tugendhat

Konečně se mi podařilo realizovat letitý sen a plán... a navštívila jsem brněnskou Vilu Tugendhat - významnou architektonickou památku.
Na seznam kulturních nemovitých památek byla zapsaná už v roce 1963, v roce 2001 pak dokonce na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Byla jsem zvědavá, jaké to bude. Vilu pro manžele Tugendhatovy navrhl a realizoval ve 30. letech 20. století architekt Ludwig Miese van der Rohe. Obecně: funkcionalistický styl, ve kterém je postavena, ve mě budí trošku rozporuplné pocity. Na jednu stranu ho obdivuji, na druhou stranu realizace, se kterými jsem se zatím setkala, mně osobně někdy vizuelně příliš připomínají pozdější socialistický realismus. Zřejmě tím množstvím obkladů i jednoduchostí, až strohostí... Ačkoli - je mi známo, že je dost značný rozdíl například v použitých materiálech.
Některé funkcionalistické interiéry, právě díky použitým materiálům, na mě působí možná až zbytečně hutně (např. interiéry Adolfa Loose).
Vila Tugendhat je ale přeci jen jiná liga.
Slyšela jsem názory obdivné i rozpačité (vyloženě negativní myslím ne), ale za mě  - je to opravdu BOMBA!

Hned úvodem je možná zdrávo podotknout, že Miese van der Rohe měl pro svoji realizaci také jedinečné podmínky. Velký pozemek, na kterém je vila situována, je sám o sobě unikátní - umístění v klidné lokalitě a s naprosto uchvacujícím výhledem na Brno a jeho hlavní památky, byl první devizou. Ovšem neomezený rozpočet, který byl pro tuto stavbu k dispozici, mohou architektovi závidět všichni kolegové.
Miese se svojí příležitosti ale skvěle chopil a stvořil dílo, které je obdivuhodné ještě po více než 80 letech. A, jak podotkla slečna průvodkyně, dům je prototypem moderního rodinného bydlení ještě dnes.

Mně osobně se architekt trefil do vkusu. Pár věcí bych udělala trochu jinak, ale celkově žití v tomto domě si umím dobře představit.

Člověk by možná očekával, že bude přicházet k obrovskému oddělenému pozemku, jehož možná někde mezi stromy nebo za živým plotem skrytou dominantou bude "ta slavná vila". A přitom jdete pak kolem a zjistíte, že to je dům zcela citlivě zakomponovaný do bloku jiných. Kolemjdoucí by ten monument snadno přehlédl. Nenápadná informační tabule vyloženě pozornost nepoutá a dům mezi ostatními vilkami působí moderně, ale zapadá do celkového rázu.
Obrovská zahrada, která je za domem ukrytá, velikost samotného domu, jeho koncepce a vybavení, mu ale opravdu dodávají patřičnou jedinečnost, exkluzivitu.
Ještě v horním ložnicovém patře by člověk mohl zaváhat, zda se mu interiér domu opravdu líbí. Hlavně pokojík synů Tugendhatových působí hodně sterilnním dojmem, ale je pravda, že v místnosti chybí veškeré lůžkoviny, textilie, hračky, které by pokoj trochu víc zabydlely. Pokoj vychovatelky, starší dcery nebo dokonce obě ložnice manželů působí mnohem přívětivěji.

Obytný prostor o patro níž - ten tolik diskutovaný, opěvovaný, známý... openspace předělený onyxovou zástěnou nebo ozdobnou příčkou z makasarového ebenu je opravdu úchvatný. Jednoduchý a přece zdobený, členitý a jednolitý. Použití výrazně prokreslených materiálů Miese příjemně doladil jednobarevnou podlahou nebo potahy na křesla. Díky obrovskému prostoru mají vzory možnost vyniknout a nepůsobí na člověka ani stísněným, ani přeplácaným dojmem. Ten jsem občas měla v interiérech Adolfa Loose, které jsem u nás navštívila. Loos se ale obvykle musel vejít na výrazně menší plochu, ale snad tím spíš bych uvítala výrazně střídmější vzorovitost. A Miese tohle vyladil dokonale.

Snad jediné, co mi přijde trochu škoda, že zatažení oken do podlahy se rodině pouze naskytlo skvělý výhled ven a lepší propojení s venkovní přírodou, ale bohužel neumožnilo přímý východ na terasu / zahradu. Obytná místnost se totiž nachází stále ještě 1 patro nad úrovní terénu zahrady.
I tak jsou stažená okna, která zajedou kompletně pod úroveň podlahy, velmi působivá.

Krásná, nádherná, inspirativní.
Navštivte Vilu Tugendhat nejen proto, že to je součástí nějaké všeobecné povědomosti o našich českých památkách. Vážně to za to stojí!

Plná cena za II. okruh - tzv. rozšířený, který zahrnuje navíc tzv. technické patro (ovládání vzduchotechniky, kotelnu, mechanismus pro elektrické spouštění oken, prádelnu, fotokomoru pana Fritze Tugendhata, trezor na kožichy): 350 Kč

Návštěvní dny ÚT - NE, ale víkendy jsou plné prakticky hned, sehnat nějaké rozumné termíny není jednoduché. Mně osobně trvalo několik let, než jsem se natrefila na koupi lístků - hned, jak jsem našla volnější termín, byly moje.
Rezervace je ale nutná pár měsíců předem, cca měsíc před termínem už obvykle zbývá tak maximálně jedno místečko pro návštěvníka samotáře, navíc jenom na základní okruh. Volná místa prohlídek realizovaných v anglickém jazyce obvykle vydrží o trochu déle, ale jenom trochu.