LiStOVáNí.CZ: Drž mě pevně, miluj mě zlehka

Jak už jsem předeslala posledně (LiStOVáNí: Kafe a cigárko), projekt LiStOVáNí vlastně vůbec není autorské čtení, ale spíš scénické - tedy není to beseda s autorem, který by před publikem prezentoval obsah své knihy, dokonce sám autor se vůbec nemusí zúčastnit.
Herci seskupení v projektu LiStOVáNí, si vyberou nějakou knihu a volně, za pomoci několika málo rekvizit, divákům předvedou úryvek z obsahu.
A už podruhé jsem se přesvědčila, že tahle forma je úplně skvělá. Je to přesně něco mezi divadlem a autorským čtením, a obvykle poměrně sranda. Navíc, pokud vás to zaujme, si můžete danou knížku na závěr koupit, obvykle s vlastnoručním podpisem autora (alespoň u mě to tak v obou případech zatím bylo).

Hned po minulém (mém prvním) LiStOVáNí jsem si koupila lístek na to další. Tentokrát totiž byla avizovaná osobní přítomnost autora - Roberta Fulghuma, což pro mě byla dvojnásobná příležitost k "seznámení".

Od pubertálního věku vím o existenci Fulghumovy prvotiny Vše, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce. Je údajně plná spousty životních mouder, nějaký stručný výčet oněch důležitých věcí se dokonce svého času psával do památníků. Já jsem se o přečtení této jeho prvotiny kdysi pokusila, už si ale přesně nepamatuji, na čem konkrétně to ztroskotalo. Od té doby si čas od času na tuhle knížku vzpomenu a říkám si, že ta je taky na seznamu těch, které bych si měla v dohledné době přečíst.
Zatím na to ale nedošlo, a tak jsem se rozhodla využít situace, a prostě začít seznamování s tímto věhlasným autorem jinou knihou, jinou formou, podpořenou též osobním setkáním - které na mě ve finále zapůsobilo ještě pozitivněji, než jsem čekala.

Narozdíl od plakátů, na kterých na mě Robert Fulghum působil jako zamračený, vážný, možná trochu nafoukaný známý spisovatel středního věku, ve skutečnosti je spíš milý, vtipný a spokojený dědeček, který, myslím si, píše opravdu s potěšením.



Hned na začátku se s námi autor přivítal slovy "Dobry vešer" a vzápětí hledal v publiku někoho, kdo by mu překládal. Se slovy, že je rád, že vidí, že jsme reální a že i on se pro nás stal tímto reálným spisovatelem, si nás vyfotil.

Trojice Věra Hollá, Alan Novotný a Jiří Ressler se pak pustili do interpretace obsahu, příběhu z americké tančírny Century, kde se mimo jiné také vyučuje tango a prolínají se zde osudy různých lidí.


Hlavně Alan Novotný si do textu občas přihodil nějaký vtípek navíc, narážku na aktuální dění, atp. Je to takový šoumen, že všech tří největší.


Z představení mám dojem, že obsah knihy bude spíš melancholický a většinu vtipu přidali herci, ale i tak si myslím, že knížka bude stát za to. Podle toho, co jsem viděla, bude hodně o tanci a mezilidských vztazích, různých běžných lidských osudech, o partnerství prostřednictvím tance.. O tom, jací lidé k sobě patří a jak se hledají, o tom, co je důležité, a o tom, jak by se k sobě lidé měli chovat. Asi.
Sama jsem vlastně hodně zvědavá, jaká tahle knížka bude a jestli jsem ji odhadla správně.

Takže hned po představení jsem vyběhla do bankomatu, abych rychle doplnila množství peněz v portmonce a mohla si ji koupit. Trochu jsem se bála, že mezitím prodej ukončí, ale zájemců bylo opravdu hodně, po návratu stále ještě kolem sálu vinula fronta čekatelů na koupi knížky, podpis, povětšinou ale obojí.
Protože mám rozečtenou knížku jinou, zatím jsem se do ní nepustila, ale po prohlédnutí musím kontatovat, že se mi moc líbí ilustrace knihy. Doufám, že stejně mě uchvátí i její text :-)

Kromě knížky Drž mě pevně, miluj mě zlehka přivezli  k prodeji také navazující díl Vzpomínky na jedno dobrodružství a zcela novou povídkovou knížku Poprask v sýrové uličce, kterou Robert Fulghum okomentoval asi následovně:
"Je to knížka, která nemá výtisky v AJ. Sestavil ji můj český editor, byla vytištěna a svázána v Česku a pro Čechy, ilustrována českým ilustrátorem, až skoro sám autor začíná přemýšlet, zda také není Čech."