Čarostřelec (Opera DJKT)

Po delší době jsem zase jednou zavítala na OPERU.
Předplatné má totiž tu výhodu, že jdete i na představení, u kterých by vás to jinak nejspíš ani nenapadlo.
Já schroupnu leccos, ale přiznávám, německá opera mě trochu děsila předem. Resp. ani ne tak německá opera, jako opera v němčině. Není asi žádným tajemstvím, že jsem "operový začátečník" a na tohle políčko se vydávám velmi opatrně. Když se k tomu pak ještě připočte fakt, že sdělovacím prostředkem bude zpěv v jazyce, který mi vůbec nepřipadá zpěvný, spíš naopak, a ani za mák mu nerozumím, asi se fakt nedá říct, že bych se bývala do divadla vyloženě těšila.


Pokud jste jako já a před návštěvou divadla si neděláte přípravu, obvykle si nestihnete před začátkem představení pročíst právě zakoupený program, ani nejste natolik sečtělí, že byste obsahy všech navštěvovaných představení prostě automaticky znali, jistě mi dáte za pravdu, že někdy člověk musí vynaložit jisté úsilí, aby pochopil, co mu chtěl autor (resp. aktuální zpracovatel) sdělit..a ne vždycky se trefí.

Tak nějak pro mě začal i Čarostřelec.
Hned začátek byl trochu kritický - jakási vdavků-chtivá dívčina vede s jakýmsi potulným indiánem??? rozhovor, který z mého pohledu neměl hlavu ani patu. (Dovoluji si upozornit, že jsem se nespoléhala na svoji dešifraci němčiny a k porozumění textu jsem využila titulky. Asi mi nějaká věta unikla.)
Vzhledem k tomu, že tento rozhovor nebyl zpíván, ale proběhl běžnou mluvou, nedalo mi to a zcela barbarsky jsem oslovila svoji divadelní parťačku: "Já myslela, že v opeře se normálně zpívá!?"
Navíc tedy nutno podotknout, že ten jazyk opravdu není zvukomalebný, a spíš než aby ladil s hudebním podkresem, znělo to asi jako když se vám z kredence vykotalí hrnec. Br.
Naštěstí si to ti dva vysvětlili vcelku rychle, indián??? (no, taky vypadal trochu jako ze záhrobí)* zmizel a na scéně zůstala zřejmě plačící (nebo spící) vdavků-chtivá dívčina.
Že v opěře obvykle nejde o překotný děj jsem už celkem zvyklá, ale tahle úvodní scéna byla zatracené dlouhá a nedělo se v ní ve finále vůbec, ale vůbec nic. (Nebo mi něco uniklo.)
Jenže jsem si záhy uvědomila, že mi to dává prostor k tomu poslechnout si hudbu... herci(tiší pěvci) jsou tam v tu chvíli jen jako kulisa.
A tak jsem se zaposlouchala do hudby, zadívala na akčního dirigenta, ...a ta  hudba byla zatraceně dobrá!!! Připadalo mi, že některé pasáže jsou mi velmi povědomé, jiné méně, ale celkově že se mi to hodně líbí.
Myslím, že Čarostřelec je opera, kterou bych si doma ráda někdy poslechla instrumentálně. A možná ve finále i se zpěvem - protože když se pak nakonec účinkující záhy rozezpívali, už ani tolik nevadilo, že to bylo německy.


Dobře jsem si pamatovala na Homannovy povídky,  kde jsem se těšila na libozvučnou francouzštinu a výsledkem (jazykovým) jsem byla trochu zklamaná, protože to znělo spíš jako italština, a byť francouzštinář, moc jsem tomu stejně nerozumněla.
O to víc mě překvapilo, jak mají pěvci němčinu zmáknutou. Většinou zněli jako rodilí Germáni a velmi překvapivě i ten jazyk s hudbou ladil. Opravdu, byla jsem velmi příjemně překvapená.

V prvním dějství se banda myslivců přetahuje o jakousi velkou bílou pěticípou hvězdu. Chvástají se, kdo je lepší střelec a ten, který obvykle střílí dobře, asi zrovna nemá svůj den. A všichni se mu náležitě vysmějí.

Od tohoto místa dál už jsem děj naštěstí dobře chápala (a moje interpretace dokonce koresponduje s obsahem uvedeným v programu).
Nebudu tedy tvořit spoiler a raději se ještě zaměřím na komentář zbytku:
Z mojí strany opět velká spokojenost. Kulisy jednoduché, ale účelné, sympaticky vyřešené: žebřík, po kterém se Anička šplhá přibít hřebík pro spadlý obraz později poslouží jako přístupová cesta, když se scéna rozdělí na dvě úrovně (domov a rokli) a jeden z myslivců spěchá z domova do rokle.
Spadlý obraz je také moc hezký, trochu velký, ale tím lépe. Na první pohled navíc působí jako fotografie na plátně, ale při dobrém podsvícení zjistíte, že to je vlastně spíš jenom síťovina...

Možná měl pan Weber ponechat opeře jeden z původních názvů - "Myslivcova nevěsta" by myslím byla výstižnější, ale Samiel zřejmě ví, proč to nakonec změnil.

Pro neznalé - Samiel je v podstatě ďábel, čert. Tedy podle programu "černý myslivec".
Mimochodem, v inscenaci zajímavě vyřešená postava, kterou jsme pořádně viděli až při děkovačce, protože během inscenace pouze párkrát prosvítá za spadlým obrazem...což je ale velice efektní.

Hodně se mi líbili (pěvecky, pochopitelně) Lenka Pavlovič a Jan Hnyk, ale i ostatní byli velmi dobří.

Navzdory původním obavám bych na Čarostřelce šla docela znovu.
Ať už někdy v budoucnu, tak bez problému (dokonce s potěšením) i na aktuální zpracování DJKT!

DOPORUČUJI

------------------------
*indián je podle programu ve skutečnosti poustevník


Výběr z aktuálního obsazení 8. reprízy (22.3.2016)
dirigent (i hudební nastudování): Norbert Baxa

Agáta, dcera knížecího dědičného polesného - Ivana Veberová
Anička, její přůbuzná - Lenka Pavlovič
Kašpar, myslivecký mládenec - Jan Hnyk
Max, myslivecký mládenec - Richard Samek