Schwarzenberská hrobka - Domanín/Třeboň

Zdroj fotografie: Wikipedie

V podstatě zatím pokaždé, kdy jsem se vyskytla v Třeboni, jsem šla kolem. A že už jsem v Třeboni byla dostkrát. Několikrát jsem se na ni byla podívat (zvenčí), několikrát jsem už zauvažovala nad tím, že by mohlo být fajn se podívat dovnitř. Možná. Asi..... Opravdu? Jako vážně je to funkční hrobka?
Jak moc si přeju lézt někomu do hrobu?
Na druhou stranu, architektonicky to vypadá dost dobře....

A tak, když jsem letos konečně měla jedinečnou příležitost vydat se do Schwarzenberské hrobky dokonce hromadně, s přáteli, neodolala jsem.
Nicméně musím konstatovat, zážitek se zcela vymkl mému očekávání.
Pozitivně, naštěstí.
Měli jsme domluvenou prohlídku s průvodkyní paní Hanou Snášelovou. Usnesli jsme se, že paní je zřejmě bývalá učitelka - taková, která ví, jak zaujmout horu rozjívených puberťáků (a je úplně jedno, že v naší skupině my nejmladší jsme měli pubertu už tak půl života za sebou).
Každopádně, ať se paní živila čímkoli, průvodcování jí jde skvěle. Namísto, aby nás monotónně zahrnula věhlasnými jmény stavitelů a letopočty (i když obé zaznělo taky), výklad pojala spíš zajímavou formou. Její entuziasmus byl nakažlivý, i když je pravda, že to vypadá, že stavitelé měli techniku opravdu zmákutou. Jestli nekecala, stojí hrobka prakticky bezúdržbově od postavení dodnes a má všechny atributy, které potřebuje - dokáže si sama udržet víceméně stálou teplotu uvnitř, vyrovnat se s rosením oken, podzemní vodou, .... prostě si tak bezproblémově funguje bezmála 140 let.

Budova je rozdělená do dvou oddělených prostor: vrchní kaple a podzemní krypta.
Kaple není velká, ale působí prostorně, útulně. Vitrážová okna jsou jako z krajky a omítka, kterou (vně i uvnitř) "dozdobovali" stavitelé pomocí svazků rákosu tak, aby vypadala jako otesaný pískovec, je s odstupem několika metrů docela věrohodná.
Oltář je netradičně orientovaný na jih, čímž stavba mohla využít přírodních vlivů ve svůj prospěch (uchování teploty, světelnost, atp.)
Kaple slouží v létě také k pořádání kulturních akcí.
Krypta nepůsobí jako sklepení, ani jako hrob - vstup je široký a v podstatě otevřený, do prosotoru proniká světlo také okny, takže hrobka nepůsobí temným ani stísněným dojmem. Naopak, jedná se o velmi důstojný, téměř přívětivý prostor. V kryptě se nachází oltář vytesaný s jednoho kusu cenného mramoru.


Dojem z návštěvy takovýchto památek utváří především průvodce - svým způsobem musí být taky trochu herec...a paní Snášelová, která o hrobce hovořila s velkým nadšením, ale současně obrovskou úctou, odvedla znamenitou práci. Myslím, že je pro provozovatele (tím myslím toho, kdo řídí návštěvnické prohlídky hrobky) pokladem.

Zajímalo by mě, co pravdy je na tom, že paní průvodkyně prožila noc plnou nočních můr poté, co zaťukala na jednu z rakví - jen aby některé z návštěvnic dokázala, že rakve jsou skutečně kovové. Nicméně svůž zážitek podala natolik sugestivně, že to prostě nikdo z nás nezkusil - a to i přesto, že sama prohlásila: "Jestli se někdo chcete přesvědčit, zkuste si to sami. Já už to neudělám."
Mrtví se prostě neruší.

Díky tomuhle ale minimálně ve mně dosáhla intenzivnějšího vjemu faktu, že v hrbce jsou pohřbeni skuteční, dříve žijící lidé. Možná jsem barbar, ale třeba i v klatovských katakombách, kde dokonce mají rakve udělané tak, že do nich je vidět, jsem je už jako dítě brala spíš jako ... předměty. V Třeboni mají rakve jako bunkr - pořádné, kovové, ne klasický unifikovaný rakvičkový tvar, ale různě velké a tvarované, přitom ne moc zdobné.. a přesto ve mně budily daleko větší úctu. A jsem přesvědčená, že to hlavně díky přístupu paní průvodkyně, která nás opakovaně, ale tak nějak přirozeně a nenuceně vyzývala k tomu, abychom mrtvé nechali odpočívat.