Požitkáři (Divadlo Na Zábradlí v plzeňském Divadle Alfa)

Požitkáři nejsou příběh, ale série jednotlivých výstupů - scének, které spolu navzájem souvisejí, ale nenavazují.Jakkoli je ústředním tématem hry smrt, poukazuje především na různé aspekty života a na to, jak se na smrt díváme, jak se s ní srovnáváme...
A některé z myšlenek rozhodně stojí za zapamatování.

Herci* nejsou z nejokoukanějších, takže ač pražské divadlo, nečekejte zvučná jména známá z filmů či seriálů. Ale alespoň to při představení "neruší".
 
Určitě doporučuji koupit si také program. Malá knížečka se vejde do kabelky a kromě standardních informací o tvůrcích a obsazení obsahuje také různé fotografie z představení (viz fotografie níže) nebo poezii či krátké úvahy o smrti, pár dopisů na rozloučenou, ....
Pražské Divadlo Na zábradlí hostovalo v plzeňském Divadle Alfa s představením Požitkáři.
Když jeto o smrti, tak proč zrovna Požitkáři? Kdo ví, postavy v této hře si zrovna nijak neužívají. Některé jsou na tom lépe, jiné hůř, ale žádná nijak skvěle. Vlastně je to slušné panoptikum, sada docela specifických figurek.

Všechny se scházejí v hotelové lobby, kde čas plyne podivně jinak. Tento hotel je pravděpodobně odkudsi ze záhobí, možná zrovna jakousi "čekárnou" na třetí smrt, o které se ve hře hovoří (mimochodem, myšlenka - originálně Davida Eaglemana, jak se mi podařilo náhodou zjistit - o třech smrtích je velice zajímavá; stejně jako o "životě po životě" - nevím čí - , kde prožíváme totéž co za živa, ale kumulovaně - z hlavy netrefím počty, které jsou ve hře uvedené, ale tak pro představu: dva týdny si čistíme zuby, 30 let v kuse spíme, nesprchujeme se, protože ještě nepřišel čas na náš sprchovací maraton.....).

Všechno začíná u jediné postavy-herce, který trénuje přednes monologu o smrti. Ten je poměrně nudný, neurčitý a zmatený. Posluchač by si z něj snad mohl odnést i nějakou zásadní myšlenku, bohužel by bylo zapotřebí se rozhodně více soustředit, což mně se nedařilo ani trochu.
Přiznávám, že jsem v úvodu dokonce zauvažovala nad tím, že pokud to má přestávku, bylo by to zcela poprvé, kdy bych představení nedokoukala... a vzala nohy na ramena.
Trochu mě ale uklidňovalo vědomí (občas se vyplatí přečíst si před představením něco málo o tom, o čem to bude), že by to nemuselo být takové po celou dobu. A tak spíš než na obsah slov jsem se pokusila soustředit na to, jak to mužík přednáší.
Vcelku brzy se pak scéna - hotelové lobby - zaplnila a hra dostala trochu jinačí spád. Je-li možno použít slova spád, přestože hra nikam nepádí, jelikož nemá děj.

Kostýmy jsou jednoduché, ale efektní, stejně jako kulisy. Na první pohled velmi malou scénu zvětšuje průhled velkými okny z hotelové lobby na chodbu.

Jak už jsem zmínila v úvodu, scénky na sebe navzájem přímo nenavazují - co se odehraje v jedné, nemusí mít důsledek do další: pokud postava v jedné scénce zemře, může se v následující scénce objevit znovu, plná života. Poprvé mě to zmátlo, v dalších případech už mi to do celé hry vlastně zapadalo.

Většina recenzí, které jsem si pak pro zajímavost přečetla, vytýká inscenaci chybějící finální poselství, souhrnnou myšlenku, absenci cíle, kam by se hra měla dobrat.
Ano, představení končí trochu neurčitě, poněkud absurdním výjevem, který ale pro mě koresponduje s excentricitou jednotlivých postav i laděním celé hry. Takže za mě spokojenost!!

Já osobně jsem byla ve finále z celé hry hodně překvapená (zas tak pečlivě se před představeními nepřipravuji), a to příjemně! Do Prahy kvůli tomu asi nepojedu, ale pokud by se mi naskytla šance vidět to ještě jednou, velmi pravděpodobně si to nenechám ujít. Myšlenky, které zazněly, stojí za to si zopakovat...

Obsazení: Dita Kaplanová, Magdalena Sidonová, Jana Plodková, Anežka Kubátová, Leoš Noha, Honza Hájek, Miloslav König, Petr Jeništa, Jakub Žáček