Carmen (Balet DJKT) - dojmy z premiéry

Den D, hodina H-2.
Další premiéra plzeňského baletního souboru je už připravená za oponou a já se těším, jako už dlouho ne. Je to nebezpečné, protože velká očekávání často přinášejí trochu zklamání i tam, kde není vůbec na místě. Jenže si nemůžu pomoct.
K tomu mám výjimečně trochu čas si přípravy na divadlo a těšení se užít :-)

Moderní pojetí klasického příběhu - jeho zasazení do současných reálií ve mě budí velká očekávání.
...

No a jaká tedy byla premiéra 26.3.2016?

Krátce po prvních taktech se zvedá opona a ohaluje neosobní, strohé prostředí moderní firmy, která je zaměřená na výkon pracovníků. (Kostýmy jsou taky klasická nevýrazná kancelářská "uniforma" - pánové tmavé obleky, dámy "šedá" elegance všedního dne.)
V tomto případě neutrálně laděná scéna s velkým středovým prostorem, na krajích po třech průhledných kójích pro pracovníky firmy: každý má svůj malý úsek se svou židlí a počítačem, jediná známka nějakého osobního prostoru jsou možná tak poličky, kde většina má nápoje, jenom u jedné kójky je na polici kytka...
Vzadu celému obrazu dominuje relativně velký šéfovský rudý stůl. O kousek vedle jsou rámem naznačené dveře. A to je všechno. (A to je dobře.)
Líbí se mi černo/bílo/šedá kombinace, která dává vyniknout několika červeným prvkům, které k vášnivé Carmen prostě patří.
Jednoduché, ale výrazné proměny scény jsou řešeny změnou úrovní jeviště, případně barevným pozadím nebo stínohrou (možná to byla spíš projekce, to si nejsem jistá). Prostě jednoduché, ale o to výstižnější, případně výraznější.

Hudba (reprodukovaná) je skvělá - podle informací, které byly k dispozici už před premiérou, zvolil režisér Mário Radačovský volný mix původní operní Bizetovy hudby a hudby později přepracované R. Ščedrinem, určené přímo pro balet. Operní úryvky jsou včetně zpívaných árií (ve francouzštině, což mi také udělalo radost). Bohužel se mi nikde (rozhodně ne v programu) nepodařilo najít o hudbě nějaké informace, natož například kdo to zpívá. To je, myslím, velká škoda a asi i faktický nedostatek.

Jak už jsem předeslala v úvodu - pan režisér se rozhodl původní příběh trochu přepracovat a zasadil ho do současnosti. Do života, který mnozí z nás žijeme každý den. Přísné, strohé kancelářské prostředí versus vášnivý vztah (nezřídka také na pracovišti).
Operu (ani jiné ztvárnění původní Carmen) neznám. Jen v kostce jsem si přečetla, o čem přesně je Carmen klasická, a o čem tato.

Nemám zhola nic proti originálu, ale myšlenka aplikace známého příběhu do současnosti mi prostě kápla do noty. Ukázat, že bez ohledu na dobu a prostředí vášeň funguje a je spalující, že ač doba se mění, vztahy jsou ve své podstatě pořád stejné, bez ohledu na reálie,... To je prostě dobrý nápad.

Myslím, že panu Radačovskému se podařilo toto mé očekávání naplnit.

Ačkoli, zarazila mě jedna věc, kterou nejsem s to pochopit:
Program inscenace praví: "V konzervativním kancelářském prostředí všední firmy pracuje i Carmen, sekretářka dona Josého, který přísným metrem posuzuje práci svých podřízených a každý nedostatek v jejich práci přísně trestá.
Do jeho života nečekaně zasáhne vidění, ve kterém spatří Carmen umírat. Tento nečekaný zásah způsobí radikální převrat v jeho pohledu na ni a vzbudí nečekaný zájem o její osobu. ..."

Šmankote, proč???!!??
Vztahy na pracovišti vznikají z mnoha různých pohnutek, lidé (nejen na pracovišti) se do sebe mohou z různých důvodů z ničehož nic zakoukat, ačkoli se předtím dlouho znali a dokonce se třeba ani neměli vůbec v lásce...
Ale jak často se zamilujete do člověka jenom proto, že najednou máte vidění (což samo o sobě mi u osoby drsného bosse úplně neštymuje), že dotyčná osoba umírá???
Dokázala bych pochopit, že šéf začal žárlit na to, jak Carmen se všemi ve firmě koketuje, a prostě ji chtěl v první chvíli zcela egoisticky získat, dokázala bych pochopit, že na ni koukal tak dlouho, až se mu prostě začala líbit, dokázala bych pochopit kdeco.... ale TOHLE?
Pro příběh na jevišti je tato scénka dokonce ještě méně důležitá, protože pokud bychom ji vynechali, myslím, že divák by bez problému z dalšícho děje vykoukal právě to, že Carmen to zkusila na svého šéfa stejně, jako na ostatní svoje kolegy (je to očividně sebevědomá potvora a prostě testuje, kam může zajít) a on, navzdory prvotnímu odporu, nakonec podléhá...
Sice úplně nerozumím tomu, proč zrovna ve fitness centru (které se na scéně objeví přesně jenom pro tuhle scénku), ale tak proti gustu...

Před premiérou například Taneční aktuality psaly, že: "Escamillo je finanční žralok, jemuž se zlíbí Josého firmu spolknout". Zatímco v programu se můžeme dočíst, že "... S obavami o bankrot firmy přichází její vlastník Escamillo, ..." Osobně mám trochu pocit, že na jevišti se Escamillova postava (mimochodem překvapivě docela nevýrazná, ač v podání jinak čím dál lepšího tanečníka Michala Kováče) je tak nějak obojím, ale současně ani jedním pořádně. Toreadorské solo poukazuje na samolibého "žraloka", konkurenta, když ale Escamillo vykáže Josého, je to spíš z pozice nadřízeného.

Hodně mě zamrzel především úvodní sborový tanec úředníků. Choreografie působí poměrně náročně. Možná zbytečně příliš - nesladěnost a nedotaženost některých kroků spíš ruší - možná by bylo lepší aplikovat jednodušší prvky ale s precizním zvládnutím? V tom je přeci síla sboru, ne? K čemu je ta spartakiáda, když místo souhry máte pocit, že se cvičenci snaží dohnat sami sebe?
Ale nutno uznat, že jestli se jim to povede, bude to hodně působivé - když se kluci sladili, vypadalo to skvěle. Ostatně, na začátku druhého dějství se choreografie opakuje a napodruhé už vypadala o poznání lépe. Těžko říct, zda z tanečníků prostě opadla premiérová tréma, jestli dostali během přestávky od někoho "pošťouchnutí", nebo bylo uměleckým záměrem ukázat, že úředníci mají "snahu zlepšit svoje pracovní výsledky"? Doufejme, že to první :-)

Možná trochu škoda, že choreografie není trochu víc expresivní co se týče přísného Josého. Ten v úvodu obchází kancelář jako hladový lev, ale k nějakému většímu projevu přísnosti se buď nedostal, nebo jsem to nepostřehla.

Přes tohle všechno, a možná se zdá, že toho je hodně, se mi premiéra ohromně líbila.

Scénu už jsem pochválila, musím zmínit ještě jednu věc - stejně jako třeba ve Smrti v Benátkách se tanečníci museli popasovat s rekvizitami ve formě dlouhého dřevěného prkna, látkových šálů nebo židlí, v Carmen se součástí tance stávají kancelářské židle na kolečkách.
A taková židle si klidně žije při představení trochu vlastním životem - klidně se otočí, kdy se jí zlíbí, ačkoli se to zrovna moc nehodí. I s tím se musí umět tanečníci vyrovnat.

Velice mě potěšila Kristýna Piechaczková v roli Josého původní partnerky Micaely - krásný výkon.

Laškovná, koketní Carmen v podání Jarmilky Dyckové? Nepřestane mě udivovat, jaká je Jarmilka hadí žena - dokáže se tak elegantě a samozřejmě zlomit v pase, až jeden žasne. A duety s Richardem... Je krásně vidět profesionalita a sehranost obou tanečníků.
Ve všem. Chudák José dostane od Carmen jednu chvíli facku, až to pleskne. Tvl, ta sedla! napadne vás. Doufám, že to nezkoušejí moc často  :-)

Možná jsem trochu ovlivněná tím, že jsem přeci jen žena, takže hlavní sympatie patří spíš tanečníkům-mužům, ale Richard Ševčík v roli dona Josého byl prostě opět úžasný. Jak na začátku mi připadala choreografie pocitově chudá, nevýrazná, možná i neprocítěná (Riša není typ "zlouna"), v duetu s Kristýnou-Micaelou a zejména pak ve druhém dějství (sólo i duet s Jarmilou-Carmen) dostala ty správné grády a Richard se ponořil do rozervanosti a zoufalství (které mu tak dobře jdou) a mně běhal mráz po zádech a v očích mi stály slzy.

Bravo! chtělo se mi volat a při děkovačce jsem seděla jako na špendlíku - jen vstát... ale pořád nějak nejsem ten typ na zviditelňování se tímto způsobem, ačkoli vím, že by to těm na jevišti jistě udělalo radost. A třeba bych to byla tentokrát já, kdo by dodal odvahu dalším, kteří taky seděli jako na špendlíku. Ale na to se budu muset ještě chvilku otrkávat :-)

Ale třeba příště... Zanedlouho mě čeká repríza v rámci předplatného. Jsem zvědavá, v jakém obsazení a v jaké kondici, ale každopádně se těším.

Vzhledem k tématu i zpracování bych představení doporučila především dospělým divákům, možná by to zkousli adolescenti. Každopádně, přestože jsou milostné scény poměrně dost decentní, myslím, že to nesedne každému a ze zkušenosti předesílám, že rodiny s dětmi pod 10 let o přestávce kvapně odcházely.


-----------------------------------
Děkuji za asistenci při získávání úvodní fotografie (program a růže) své divadelní parťačce V. (A little piece of books), která mě zachránila a na mé přání ji cvakla... protože jsem měla co dělat před zahájením dopsat věnování na dárečky pro sólisty :-)


Z logiky věci by možná bylo lepší počkat, jak představení dopadne a dárky jako ocenění dodat přpadně příště - jenže obsazení hlavních rolí slibovalo hodně: Jarmilka s Rišou jsou můj oblíbený taneční pár; je velmi nepravděpodobné, že by v tomto obsazení hrozilo nějaké zásadní zklamání - oba jsou opravdu profíci na svém místě, člověk až žasně, co dokáží. Navíc jsou sehraní, a tak jejich společné duety jsou obvykle opravdu strhující. A protože nemůžu nosit dárečky na každé představení, byla premiéra prostě skvělou příležitostí.

PROFI RECENZE:
http://operaplus.cz/carmen-v-kancelari-opera-balet-v-jednom-aplaus-rozpaky-v-plzni/