Pořádající Dekkadancers doplnili kolegové tanečníci z Laterny Magiky, herec Jiří Lábus, MUDr. Tomáš Šebek (lékař bez hranic) a na závěr zakoncertoval Triple shot (v programu uvedeno jako DjAM). Kulturní dění doplnila výstava obrazů Tomáše Bambuška.
K dispozici byly před představením také prospekty o práci Lékařů bez hranic.
Zájemci mohli organizaci Lékaři bez hranic podpořit také zakoupením lístků do tomboly. Jednou z cen byla designová skleněná dóza Petra Siedlaczeka, k mání byly rozličné rovněž designové tašky a pouzdra vyrobená stylově recyklací pytlů od cementu, mezi cenami nechyběly ani vstupenky na představení na Jatka78, pozvánky na soukromou zkoušku Dekkadancers, CD s příběhy namluvenými Jiřím Lábusem, ... Nemohla jsem tudíž odolat. Vstupenky sice jenom "lítaly kolem", ale i na mě se nakonec los usmál a vlastním jedno "cementové" pouzdro :-)
Atmosféra večera byla báječná.
Měla jsem původně v plánu dát si některou z dobrot místní kuchyně, ale hlad se před představením bohužel nestihl dostavit.
A tak jsem si dala alespoň domácí limču a chvilku čekání na začátek proseděla v prostoru za hledištěm, kde jsem poslouchala poslední přípravy na představení - kluci zkoušeli do poslední vteřiny (a i dalších minimálně 600 ...přes limit).
U některých částí programu jsem byla lehce opatrná s názory předem, bála jsem se, co z toho bude, ale na některé pasáže jsem se těšila a když jsem slyšela tóny mé oblíbené inscenace Kill de Bill, nemohla jsem se prostě dočkat.
Program večera:
1. ukázka z představení Jiří Kylián: Narozen v cizině - četl Jiří Lábus
2. Dekkadancers: Ultimo
3. fragment inscenace Cube v podání hosta Laterna Magika
pauza
4. Dekkadancers: Kill de Bill (zatančili též J. Lábus a T. Šebek!)
5. přednáška MUDr. Tomáše Šebka
6. čtení zážitků (zápisků) MUDr. Tomáše Šebka - četl Jiří Lábus
7. koncert DjAM / (kdo ví, jak se vlastně nakonec jmenovali)
Představení nakonec začalo s asi 30minutovým zpožděním. Na Jatkách se, zdá se, na minutky tolik nehraje. Nebýt to v neděli večer, bylo by to vlastně docela fajn, na Jatkách má člověk trochu pocit, jako by se čas příjemně pozastavil. Celkový dojem tak možná trošinku kazila snad jen vyhlídka, že po přehoupnutí půlnoci začíná nový pracovní týden. Mít s sebou v kapse ještě kus bezstarostnosti a volnosti, nemělo by to chybičku.
Jiří Kylián: Narozen v cizině
Byla jsem děsně zvědavá na čtenou ukázku. Vůbec jsem nevěděla, co od toho čekat, ale po návratu z Prahy jsem si hned při první příležitosti zkoušela knížku povídek zamluvit v knihovně. Žel Bohu, publikace není k dispozici. Kde se to dá, lidičky, sehnat?
Pan Lábus pro daný večer vybral povídku o tom, jak se pan Cohen (hrdina knihy) stal choreografem. Ovšem choreografem ne ledajakým - on totiž vytvořil choreograii pro baletní představení v rozhlasovém vysílání. Jak to může vypdat? Prostě hlasatel popisuje dění na jevišti (i v hledišti). Kam baletka kouká, jak se "kymácí", ... Místo odborných výrazů používá prostě laický popis děje.
Krásné, trefné, vtipné.
Prostě si to chci přečíst, nebo alespoň sehnat audiozáznam. Nebo že by to byla dobrá příležistost pro návštěvu Divadla Viola?
Dekkadancers: Ultimo
Ukázka ze starší choreografie Dekkadancers: Ultimo byla poměrně tematická.
Dva muži pravděpodobně někde v kasárnách nebo v krytu - ve společném, nejspíš malém a izolovaném prostoru spolu se snaží přečkat boje. Atmosféra je spíš neveselá, dojde i trochu na ponorku i na vzájemné souznění. Pánové mají v zásobě i nafukovací společnici, o kterou se trochu poperou.
Nakonec jeden z nich umírá, sám. A druhý zůstává osamocen.
Spíš vážné téma se vtipnými momenty. Hezký kousek.
Laterna Magika: Cube
Představení Cube se napřed podobalo spíš černému divadlu.
Úplně na začátku nastoupil panáček v bílých rukavičkách a s bílou krychlí místo hlavy a převedl nám do "znakové" řeči sdělení o zákazu pořizivání audio/vizuálních záznamů a nutnost vypnutí mobilního telefonu. Bylo to vtipné, o to vtipnější, když totéž předváděl znovu, když hlášení probíhalo ještě v angličtině.
Poté panáček přešel dozadu ještě víc do stínu, takže to bylo ještě víc "černé divadlo", ale jen krátce.
Panáček si za chvilku sundal hlavu a položil ji na zem - z krychle se postupně stala dvojrozměrná kostka, která plynule zahájila dynamickou černobílou projekci geometrických tvarů na bílý baletizol na podlaze. Část projekce bych možná krapet zkrátila, bylo to zajímavé, ale zbytečně dlouhé.
Nakonec se ale promítaná geometrie změní na síť, na kterou vběhnou tanečníci.. a vznikne tak propojení projekce s živými tanečníky, přičemž projekce tvoří plastický podklad, pozadí, vizuální dojem prostorovosti - např. různé úrovně výšky podlahy (přestože ta se samozřejmě ve skutečnosti ani nehne).
Závěrečná část této ukázky zapojila ještě více techniky - scéna byla snímána shora a promítána na plátno.. a tak zatímco se tanečník "válel" na podlaze a poměrně náročně se posouval po podlaze, na plátně to vypadalo, jako když (skoro normálně) chodí.
Taky zajímavý kousek!
Dekkadancers: Kill de Bill
Překvapilo mě, že v úvodním videu použili Dekkadancers jinou ukázku (nebo jiný sestřih?), než jakou jsem znala z plzeňských představení. Krom toho mělo představení i trošinku jinou perspektivu i díky jinému prostoru (Malá scéna DJKT, kde má člověk tanečníky prakticky na dosah je přeci jen něco trošinku jiného, než poměrně prostorná scéna s velkým hledištěm na Jatkách78). Objevily se i další drobné odchylky - papírový tank jsme v Plzni neměli, zato podříznutému bažantovi, nebo co to bylo za ptáka, stříkala krev. U nás taky střelecky zmasakrovali ovci, zatímco Dekáči divočáka Bivoje.
Ale jinak... jinak to bylo hodně podobné a hlavně hodně pěkné. Vrátilo mě to zase ve vzpomínkách i na naši scénu a zase se mi po tomhle představení, jako už celkem pravidelně, zastesklo. Nu což, nic holt nemůže trvat věčně.
Ke konci inscenace se do tance zapojili i pánové Lábus a Šebek - krom euforického tanečku na onom světě (ve stylu bálového dámského křepčení ze Slunce, seno, ....) byli i součástí závěrečných irských tanců.
Klobouk dolů - pan Šebek prokázal jisté pohybové a rytmické nadání, u pana Lábuse (také s ohledem na věk) oceňuji především výdrž!
T. Šebek - přednáška o Lékařích bez hranic
Trochu jsem se bála, co to bude, ale nakonec to bylo poměrně vtipné povídání. Uvědomila jsem si, že jsem pana Šebka viděla nedlouho předtím v záznamu Show Jana Krause, takže některé informace nebo historky už jsem trochu znala, ale ani tak to nebylo nezajímavé nebo dokonce nudné. Naopak!
A protože si pan Šebek na svých cestách vede deníky (a krom blogu už má na svém kontě minimálně dvě oficiální publikace), pan Lábus přečetl na závěr ukázku z jeho záznamů z mise v Afghánistánu. Vypadá to, že to bude zajímavé a pěkné čtení. (Už mám v knihovně objednanou první publikaci - z mise na Haiti.)
Díky tomuto večeru se na Lékaře bez hranic jenom na vstupném vybralo asi 180 tisíc (ona Jatka78 jsou překvapivě velká) a k tomu tombola...myslím si, že hranice 200tis. byla pokořena.
Žádné komentáře:
Okomentovat