V letošním roce slaví Divadelní léto pod plzeňským nebem už 10 let.Než se přiblíží premiéra jubilejního představení, připravili organizátoři vzpomínkové večery s promítáním her, které už naše plzeňské nebe spatřilo.
Vzali to hezky popořádku, a tak první večírek musel být s prvním: Donem Juanem.
Protože jsem zvědavá, protože Divadelní léto pod plzeňským nebem je svým způsobem moje srdeční záležitost a protože jsem Dona Juana (a ještě i několik následujících her) úplně neuváženě propásla, musela jsem se jít podívat alespoň tentokrát.
Do plzeňské Papírny jsem dorazila nastejno se Zdeňkem Rohlíčkem a Janem Přeučilem, kteříto aktéři se přijeli večírku také zúčastnit. Byla jsem prvním příchozím platícím hostem - po prokázání se zakoupenou vstupenkou jsem u vchodu dostala lístek do tomboly - s číslem jedna. Ten mi pak, při losovačce, díky nepřítomnosti hosta č. asi 48, vyhrál nejlepší nabízenou cenu: CDčko s písněmi a hudbou z prvních pěti ročníků. I když... sada fotek z Dona Juana, divadelní deka nebo pláštěnka, nebo vstupenky na další večírek.... Všechny ceny (při vstupném 50Kč / večírek, cena za tombolní lístek = 0) byly milé a když jsem je tak viděla, začala jsem se o to víc těšit na léto, plzeňské nebe a divadelní scénu pod ním.
Ale to zbytečně předbíhám - zahájení večírku bylo celkem asi očekávatelné a stylové, aneb na téma: Jak to všechno začalo. Něco k tomu řekli nejen Vilém Dubnička, Jan přeučil nebo zaskočený Viktor Limr, ale i další hosté, něco malinko pak ještě doplnili ke zkoušení Dona Juana, ale nebylo toho ve finále zase tolik. A pak... pustili Dona Juana - pracovní video původně točené za účelem případného zaučování alternací, atp.
Zvuk záznamu nebyl nijak výtečný a já to tak prostě mám - divadlo ze záznamu pro mě velmi výrazně ztrácí to správné kouzlo. Obrazovka / plátno přetíná tu energii proudící mezi herci a diváky a atmosféra se prostě vytrácí.
Z tohoto hlediska by mi nevadilo, kdyby se na večírku promítaly pouze výstřižky hry. Sice jsem tak měla alespoň možnost vidět to, co mi před bezmála deseti lety uniklo, ale přeci jen dvouhodinové promítání... (jak celkem trefně poznamenal Viktor Limr před začátkem: "Fakt to chcete pouštět celý? Takovejch filmů je, co jsme neviděli....") Možná by bylo zajímavé vypíchnout jen některé momenty a proložit to vzpomínkami herců - když už přijeli. Hodit do placu vtipnou historku ze zkoušení nebo naopak zavzpomínat na patálie s počasím / prolétajícím vrtulníkem / kulisami / ... při představení.
Jenže když si uvědomím, že jednou na řadu přijdou třeba i Tři mušketýři - moje seznámení se s DLPPN a moje obrovská divadelní láska, první představení, které jsem MUSELA vidět víckrát a derniéru jsem téměř oplakala... Říkám si, že až budu koukat na záznam Mušketýrů, bude to nejen o těch scénkách a průpovídkách. Určitě se ve mě probudí i emoce spojené s oněmi večery tenkrát na náměstí a určitě budu chtít hru vidět celou, ne jen pár vytržených kousků.
A tak se zase pořadatel nezavděčí všem. Nakonec si říkám, že to takhle bylo dobře. Aktéři nás před promítáním vybídli, že si můžeme povídat nebo chodit pro pití... a tak je vlastně na každém, jestli hru zkoukne celou, nebo jen zpozorní v určitých pasážích.
Mno, už se těším na ty další!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat