neděle 10. července 2016

Don Quijote (Divadelní léto pod plzeňským nebem)

Pozitivum je, že i přes avizované problémy s financováním festivalu - festival zůstává, pokračuje.
Jako 9. představení si Divadelní léto pod plzeňským nebem připravilo hru Don Quijote.
Letos se scéna zabydlela U Zvonu, na plácku, který zbyl po domu, jehož statiku narušily povodně v roce 2002.

Nutno podotknout, že jsem představení neviděla hned od začátku (chybí mi tak 15-20 minut) - po půl deváté jsem se vyskytla ve městě, bylo krásně... Chvíli mi trvalo, než jsem se odhodlala, protože už se evidentně hrálo a všichni z pořadatelského týmu už byli uvnitř, areál uzavřen.
... Ale pak jsem se rozhoupala, potichu, nesměle houkla skrz plot... a děvčata uvaděčky mě pustily dovnitř a velice ochotně prodaly lístek ještě na tentýž večer*...
Jako obvykle se mi tedy potvrdilo, že kolem Divadelního léta pod plzeňským nebem se točí samí fajn, ochotní a milí lidé :-)

S představením je to ale trochu těžké..


Před letošní premiérou Dona Quijote jsem se dočetla, že "komu se líbili Tři mušketýři, může se těšit..."
Zažehlo to ve mě jistou naději, protože Tři mušketýři pro mě byli opravdu, ale opravdu tip ťop super-představení. Už si je sice nepamatuji moc dobře, protože i recenzi  jsem psala s jistým zpožděním. Ale vzpomínám si, že ač se na nás spustil úplně šílený lijavec (děvčata se ihned rozeběhla mezi diváky s balíkem pláštěnek), byla jsem od začátku do konce zcela nadšená a bavila jsem se, jako už dlouho ne. Tolik vtipu v textu i provedení, bravurní hra, šermířská akce, dobrý pěvecko-hudební doprovod v podání samotných herců....
Myslím, že je vcelku evidentní, že Tři mušketýři na mě udělali dojem, kterému je velmi těžké se vyrovnat. Takže s nastaveným očekáváním samozřejmě opět přichází předpovídatelné zklamání.
Pozor pozor - nemůžu říct, že by se mi předsatvení nelíbilo, to zas ne. Mám ráda tu atmosféru letních večerů (navíc jsme tentokrát ani nezmokli). Navíc, opakuji, myslím si, že celý tým kolem DLPPN jsou fajn človíčci. Každé oživení pauzy ve standardní divadelní sezóně je více než vítané.
Zpracování Dona Quijota je zajímavé, trochu mi chybí ten začátek, který budu muset jít zkouknout ještě jednou - trochu si myslím, že tuším, jaká je tam zápletka, což ale nic nemění na tom, že to chci vidět.
Kamil Halbich ztvárňující zde titulní roli, kterého znám zatím pouze z padouších a jinak negativních rolí z televize, mě příjemně překvapil. Skvěle mu to sedlo, hrál tak krásně přirozeně..
Bohužel zdaleka ne takový dojem už jsem měla ze zbytku představení.
Docela se mi líbila scéna, ač jednoduchá, účelná. Nápad s popelnicemi taky dobrý (zvlášť když z ní Marek Adamczyk jednu chvíli asi ne úplně úmyslně, zato dost vtipně opadával)...
Celkově je představení spíš k zamyšlení a melancholické než vtipné, ale...! To je přesně ta věc, která mi na představení chyběla - samozřejmě nějaké vtípky v představení zakomponované byly a ne každá hra musí být k popukání... Ale k Divadelnímu létu mi to tak nějak patří a tady mi to vysloveně chybělo... představení trochu postrádalo grády, a to se zúčastnili mí oblíbenci (např. Broňa Kotiš, ráda jsem viděla také J. Teplého, Z. Rohlíčka, i třeba M. Štěrbu, který mi ale místy připadal, jako by si zaskočil zahrát jen tak, že šel zrovna kolem... chvilkami jsem si nebyla jistá, jestli herci, kteří sice na scéně, ale zrovna neměli hlavní slovo, si mezi sebou povídali v rámci role, nebo prostě řešili aktuální výsledky fotbalu, ale zrovna měli být na scéně... místy to bylo asi až příliš civilní (ne že by byli slyšet, spíš ten dojem z nich).
Naopak velice mě potěšilo, že vše, co bylo potřebabylo slyšet parádně, a to navzdory projíždějícím tramvajím nebo autům, a dokonce herce ani nehyzdily mikroporty.. asi to fakt prostě uřvali na hubu!?

Vlastně těžko říct, co přesně bych tomu představení vytknula. Pravda, spousta známých a obvyklých "letních" tváří mi tam chyběla... působilo to tak trošinku chudě... podpořeno tou melancholickou náladou...




Teď se trochu těším na opakování Prokletí rodu Baskervillů aneb Pozor, zlý pes!, které mě loni sice taky nepoložilo na lopatky, ale přeci jen pár vtípků si pamatuji dodnes :-)


------------------------
*já vím, že děvčata pustila.... ale zkuste si tu větu napsat.....

1 komentář:

  1. Už jsem to letos nestihla vidět podruhé - bylo to tak, že hlavním hrdinou je obyčejný člověk, který po přečtení knihy se se svým přítelem (nebo možná spíš pomocníkem) vydá po světě páchat dobré skutky jako jeho vzor - hrdina Don Quijote?

    OdpovědětVymazat