úterý 18. dubna 2017

Jsme muzikál! 3 (koncert muzikálu DJKT)

DJKT uspořádalo v letošním roce na Nové scéně "šňůrku" koncertů muzikálových písní s názvem Jsme muzikál!
Soubor muzikálu DJKT doprovázený orchestrem muzikálu DJKT prezentoval výběr písní z různých představení, které nedávno měl, má popřípadě v dohledné době bude mít na repertoáru, zpestřeno také několika ukázkami z muzikálů, které v Plzni (alespoň zatím) v plánu nejsou.
Dalším oživením a také zajímavým tahákem byli navíc zvláštní hosté - na každém z koncertů účinkovala jiná dvojice:

pro Jsme muzikál! 1 to byli Eva Pilarová s Janem Cinou,
Jsme muzikál! 2 hostil Leonu Machálkovou a Tomáše Savku a
na závěrečný Jsme muzikál! 3 přijeli Dasha a Václav Noid Bárta.

Pokud vím, všechny tři koncerty byly vyprodané a podle ohlasů i velmi podařené.
Já jsem bohužel nestihla první, druhý mě svým obsazením (hosty) až tak nelákal. Třetí jsem ale trefila...a nelituji.
Večerem provázel Lumír Olšovský, současný šéf muzikálu, který si vždycky k ruce přizval dvojici umělců, kterým pak napovídal, co mají říkat.
Orchestr byl po dobu koncertu netradičně "vystaven" na jevišti, a tak jsme si mohli prohlédnout i hudebníky v akci.

Představení zahájil Lukáš Ondruš povedenou písní z Bonnie & Clyde: Bůh náruč otevírá.
Následovala Soňa Hanzlíčková Borková v krásných dvouvrstvých šatech (tmavá blýskavá krajka na bílém podkladu) s písní z muzikálu Evita, následovali kluci se "svinským žitím" z Probuzení jara...
Paní Venuše Zaoralová Dvořáková zpívala píseň z chystaného muzikálu West Side Story, ale přestože bez paruky a ve svém civilně svátečním oblečení vypadala úplně jinak, než jsem na ni zvyklá, stejně jsem v ní viděla i nadále "Kratibábu", neboli baronku Adelajdu z Kratihájů ze Zvonokos :-) To je prostě její role s velkým R.
Další z písní, která mě zaujala, byla z muzikálu Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť - Každý má svůj sen v podání Adama Reznera, který mě docela překvapil. Ne, že bych ho kdy považovala za špatného pěvce, ale při této písni působil nezvykle pozitivním dojmem, navíc jakoby najedou byl o pár (třeba i deset) let starší, vyspělejší.
Před koncem první poloviny se dostali ke zpěvu i hosté. Nastoupila Petra Vraspírová, která už plzeňský soubor opustila, takže svým způsobem byla vlastně také hostem, s Václavem Noidem Bártou. Po romantickém duetu zůstal na podiu Noid sám a rozjel to pěknou peckou O lásce proradné z pera Dalibora Bárty (dirigenta orchestru muzikálu DJKT a také Noidova bratrance). Nutno podotknout, že si rockovější písničku očividně docela užil a báječně mu to sedlo.
Nicméně je zajímavé, jak člověk, který vyzpívá kde co, drží rytmus i frázování, .... prostě myslím, že je jako zpěvák fakt dobrý... znovu potvrdil, že bez dirigenta nepozná, kdy má začít :-D Všimla jsem si toho, když jsme kdysi byli na představení v Praze a při děkovačce zpěváci přidávali... a teď zas!

Po přestávce zahájila druhý blok paní Stanislava Topinková Fořtová písní z Hello Dolly, čímž mi připomněla muzikál v době, kdy jsem na něm byla před cca 15-20 lety a (narozdíl od aktuální verze) mě úplně uchvátil. Namísto v programu avizovaného V. Noida Bárty s paní Topinkovou duet ale zazpíval sám šéf - Lumír Olšovský, kdy v improvizovaném textu vzdal hold paní Topinkové a představil její rozličné role.
Celá druhá polovina koncertu byla velice povedená. Ostatně, stejně jako celý večer.
Oceňuji i Soňu Hanzlíčkovou Borkovou, kterou při jedné písni zradily šaty a spodní vrstva se neposlušně s každým sednutím a povstáním soukala výš a výš. Soňa to však ustála s poker face a dokonce i potlačila svoji potřebu se upravovat. Naštěstí vrchní krajka ani nám v předních řadách neukázala nic, co by neměla, takže vše bylo v pořádku, zpěvačka pak vše uvedla do pořádku v jedné příhodné chvíli, než ji kolega Aleš Kohout zdvihl do náručí. Dokonce se zdálo, že do té chvíle hrozící faux pas někteří kolegové stojící za ní ani nezaznamenali.
Na závěr se soubor s diváky rozloučil veselou písní Glory Aleluja z Kdyby 1000 klarinetů a sklidil zasloužený dlouhý potlesk.
Jako dárek pak všichni zpěváci dostali (když byly ty Velikonoce) krom kytičky také Kindervajíčko, což někteří přijali se zvláštním výrazem ve tváři, ale myslím, že ať jim to vymyslel kdokoli, byl to milý vtípek.


Žádné komentáře:

Okomentovat