Adolf Loos Plzeň

Před pár lety se začalo v Plzni tak nějak víc mluvit o Loosovi - významném architektovi, představiteli funkcionalismu, který, ve stejné době, kdy vznikala v Brně slavná vila Tugendhat, postavil v Praze taktéž známou Mullerovu vilu.
V Plzni se nám po tomto architektovi více či méně zachovalo několik realizací interiérů. Ty, které jsou přístupné veřejnosti, už jsem povětšinou stihla navštívit.

Pro ty, kdo by chtěli navštívit všechny přístupné interiéry a nevědí, kde začít, mám tip: kdybych si dnes mohla vybrat, šla bych na prohlídky v následujícím pořadí:


1. byty Krausových a Voglových (Bendova 10 a Klatovská 12) - prohlídková trasa 1
2. Klatovská 19, byt Hugo Semlera - byt je přístupný pouze příležitostně
3. Semlerova rezidence (Klatovská 110) - prohlídková trasa 3
4. Brummelův dům (Husova 58) - prohlídková trasa 2
(Kam zařadit pouze příležitostně přístupný interiér v Plachého ulici bohužel nevím, ještě jsem tam nebyla, ale podle fotek myslím, že se bude pohybovat někde kolem bytu na Klatovské 19, na pozici 2-3)

Doporučené pořadí by sice mohlo některé návštěvníky odradit už v počátku, protože z bytů Krausových a Voglových se toho nezachovalo tak mnoho a ač se jedná o zajímavé realizace, na zadek si z toho člověk nesedne. Na druhou stranu, tímto způsobem lze vygradovat dojmy z interiérů tím správným směrem.

Já jsem měla návštěvy jednotlivých interiérů v trochu jiném pořadí, ale naštěstí jsem se nenechala odradit.

Jako první jsem navštívila byt na Klatovské 19;

Loosův interiér je "schovaný" v prvním patře

v rámci jedné z komentovaných procházek Plzní, což byla, mimochodem, skvělá akce! Bohužel se mi z ní nedochovaly žádné fotografie, tedy ani z prohlídky tohoto spíš  výjimečně přístupného interiéru.
Byt, přestože v proměnách časů sloužil různým účelům a vybavení vzalo za své, je přeci jen poměrně
dost zachovalý. Rozhodně je zajímavý a když býval zařízený, bylo to jistě ještě lepší. Co mě trochu zklamalo, nebo spíš nenadchlo, byl materiál použítý na obložení v hlavním pokoji - černobílý vzor obkladového mramoru je na můj vkus až příliš výrazný, měla bych strach, že by mě v bytě spíš rušil. Ale kdo ví, možná v kombinaci s vhodným vybavením, které v bytě už není, to mohlo působit jako zajímavý doplněk.
Nicméně důmyslná realizace nábytku mě rozhodně zaujala, stejně jako otevřené propojení jednotlivých místností. Také Loosova klasická osová souměrnost působí zajímavě - až jsem zastáncem spíš "excentrických" řešení, dveře do skříně vypadající stejně jako sousední dveře do místnosti..to je přece nápad s vtipem!

Proto trochu skepticky, ale s jistou zvědavostí jsem očekávala, jaký bude další z interiérů - tentokrát se jednalo o realizaci interiéru celého domu - Semlerovy rezidence na Klatovské 110.

Fotky z této prohlídky se mi někam zatoulaly, ale interiér působí dost podobným dojmem, jako všechny ostatní interiéry. Zvláštností rezidence je celková velikost prostoru, bylo možno pohrát si zde s úrovní podlah - v rezidenci se nepočítají patra, ale úrovně - prostor je výškově rozčleněn podle toho, k jakému účelu sloužil a vzájemné propojení tvoří zajímavý designový efekt.

Jako odpolední kratochvíli jsme si jednou zařadili návštěvu bytů Krausových a Voglových.

Byt Krausových v Bendovce je ještě vcelku zachovalý, i když ne příliš velký. Typově trošku připomíná obývací pokoj Brummelových, narozdíl od něj zde si ale můžete vyzkoušet posezení na jednotlivých typech nábytku. Zpětným pohledem bych řekla, že stylově je to trochu něco mezi bytem na Klatovské 19 a bytem Brummelových.
Byt Voglových na Klatovské je o poznání méně zajímavý, mnoho se toho nedochovalo. Pokud vím, tento interiér je možné navštívit také v rámci různých kulturních akcí. Nejzajímavější je zde asi ložnice, kde je zvláštním způsobem předělené lůžko napříč - na spací část a část, která fungovala možná jako pohovka?
Když nad tím tak zpětně přemýšlím, především byt Krausových je vlastně docela pěkný.. Bohužel dojem trochu srazil druhý byt, kde v podstatě není nic moc k vidění... a v tomto případě vlastně i paní průvodkyně: její entuziasmus byl až neuvěřitelný, byla výtvory Adolfa Loose evidentně velmi nadšená... ale celkový rétorický projev byl pro posluchače docela náročný. Výklad byl tak neuvěřitelně pomalý, že byl až nezáživný, i když teoreticky asi přinášel i zajímavé informace.
Škoda.

Brummelův dům

Zvenčí vypadá docela nevinně.....

Brummelův dům mě podle fotek, popravdě, moc nelákal. Zvláštní barevná kombinace žluté a šedomodré - uvedenou místnost jsem tipla na dětský pokoj...
Dvougenerační byt těsně sousedí s autobusovým nádražím, kde v minulosti byla pila, kde pracoval právě majitel tohoto bytu, pan Brummel.
Na úvod nás přivítala dáma pokročilejšího věku a velmi distinguovaného jednání. Zatímco jsme čekali na zbytek výpravy (vč. slečny průvodkyně), bylo nám oznámeno, že v interiéru je možno fotit pouze za poplatek 100Kč. Napřed jsem si pomyslela, že se toho možná i vzdám, ale pak jsem si řekla: 100, to už to nejspíš bude stát za to..a pak by mě to třeba mohlo mrzet. A tak jsem si připlatila za "focenku" a mohu nabídnout pohled do nejhezčího a nejkompletnějšího přístupného Loosova interiéru v Plzni. Vložených prostředků nelituji.
Byt je momentálně v soukromém vlastnictví synovce původního majitele a nábytek a vybavení bytu je původní. Je zde tedy k vidění opravdu hodně a celý byt působí velmi autenticky.

Návštěvníka přivítá celkem zajímavá vstupní hala. Kdysi přímo prosti schodišti visíval portrét tchyně majitele bytu a stěny byly tapetované, dodnes se dochovaly originální nástěnné lampy, které zhasnuté působí možná trochu zvláštně, ale při rozsvícení házejí na zdech zajímavé geometrické obrazce.
Vstup do samotného bytu je poměrně stísněný, což je údajně
úmyslně - aby se zde osoby nezdržovaly příliš dlouho, ale postupovaly co nejdříve vstříc úžasnému interiéru.
Přiznám se, že avizovaný "wow efekt" se u mě úplně nedostavil. Obývací pokoj manželů Brummelových je (i díky hustým záclonám, aby obyvatele bytu neobtěžoval pohled na poněkud neutěšené okolí) poměrně tmavá, ne zcela velká místnost, které vévodí obrovský, na můj vkus poněkud kýčovitý krb. Ten si ale prosadila paní Brummelová, a tak Loos musel "jen" přizpůsobit zbytek interiéru. Ten pojal dle svého zvyku symetricky, a například vstupní dveře do pokoje zopakoval na protistěně - ovšem s tím rozdílem, že se jedná o dveře od skříně. Dalším velmi typickým prvkem je různorodý sedací nábytek - aby si každý mohl vybrat to, co mu vyhovuje - ať už je to malá dřevěná stolička nebo křeslo, ve kterém se osobě jakékoli postavy klinkají nohy ve vzduchu a područky vycházejí tak akorát, aby si člověk mohl pohodlně přečíst noviny.

rozmanitost sedacího nábytku, aneb co komu padne....

...a ještě křesílka na druhé straně-před krbem

Líbí se mi dlouhá pohovka, které se táhne téměř podél téměř celé stěny. Otevřený prostor vybízí dál ke vstupu do jídelny, trasa prohlídky ale odbočuje zpět přes vstupní chodbu do ložnice manželů.

Tam už jsem ale začala doopravdy žasnout.

Stolek pro vyřizování korespondence

Ložní a malý pracovní koutek

Výrazně světlejší prostor opticky rozčleněný podle účelu: snížený strop v sekci s manželským ložem působí útulně, zatímco u okna je dost světla u stolku např. na vyřizování korespondence.
Nástěnná zrcadla se dají pootevřít a nastavit tak, aby si člověk mohl prohlédnout celou svoji figuru z více úhlů. Důmyslně schované dveře do koupelny za prostředním ze zrcadel považuji opravdu za perličku.
Stejně jako ve vile Tugendhat, i zde jsou použity obklady dosud fungující firmy Rako.
Jinak koupelna nebyla nijak extra vybavena, ale vana, umyvadlo, boiler a dostatek prostoru...to stačí.

Ještě bych se měla vrátit na okamžik do ložnice, kde část jedné stěny zabírá vestavěná skříň.

Interiér skříně: šuplíky, do kterých je vidět
a sklápěcí věšáček na kravaty / pásky

Mužská část skříně skrývá krom standardních šuplíků a polic na dveřích také důmyslně skládací věšáček na kravaty / pásky - ve stavu složeném ve skříni zbytečně nepřekáží, uživateli ale nabízí komfortní výběr kravat (popř. pásků) svým rozložením.

kterak si doma vyrobit
ramínko s podavačem

Obě poloviny skříně, protože závěsné tyče jsou umístěny poměrně vysoko, jsou pak vybaveny ramínky s tyčí - sl. průvodkyně nám dokonce neopomněla dát tip, kterak bychom si podobné ramínko mohli vyrobit i doma (resp. šikovný manžel či přítel :-) ).



Jedna část skříně pak bývala i důmyslnou schovávačkou (pravda, asi na předměty, které nebyly potřeba často - dvěře do této skříně byly lehce zapuštěné dovnitř, tak, aby před nimi ještě zbývalo dost prostoru na poličky, kterým tvořily falešnou zadní stěnu. Na první pohled tak zapuštěná skříň nebyla vidět, na druhou stranu její uživatel musel vždy napřed odstranit veškeré předměty z polic a pak ještě všechny poličky, takže určitě nebyla určena k častému používání.

 

Po důkladném prohlédnutí soukromé části bytu (ložnice + koupelny) jsme se vrátili opět přes vstupní chodbu zpět do obývacího pokoje, kterým jsme tentokrát plynule prošli do otevřeného prostoru jídelny. Zde dnes již chybí velký jídelní stůl (dochovala se pouze jedna židle),

velký nástěnný obraz v jídelně

ale to není takový problém si zde nábytek domyslet. Celkový dojem z místnosti myslím zůstává i bez něj zachován: husté žluté záclony opět soustřeďují pozornost více do místnosti než z okna, navíc dodávají pokoji optimističtější nádech.

jídelna a přechod do bytu maminky paní Brummelové

Jídelna byla společnou místnstí pro obě generace, a je možné odtud rovnou přejít do další části bytu, kterou původně obývala maminka paní Brummelové, tedy ona dáma, jejíž portrét visíval nad vstupním schodištěm.


 

A tady, tady jsem tedy užasla. Místnost, kterou jsem podle fotek původně tipovala na dětský pokoj, býval totiž obývacím pokojem této starší dámy. Barevná kombinace jasně žluté a modré na živo nepůsobí zdaleka tak kýčovitě, jak se mi zdálo z fotografií, naopak: v kombinaci ještě s tapetou a dalším vybavením bytu dokazuje, že maminka paní Brummelové byla skutečně pokroková dáma, minimálně co se designu týče. Její obývací pokoj i ložnice jsou o něco menší než místnosti mladých manželů, působí ale veseleji, útulněji a výrazně moderněji!
Pak už snad jen komentář, že obrázky v obývacím pokoji kreslila / malovala jeho obyvatelka....

vlastní vstup

ložnice maminky paní Brummelové

 Atmosféru bytu ještě trochu dokresluje příběh rodiny Brummelových, kteří museli do transportu... a pak, aniž by o sobě manželé věděli, se velkou shodou náhody, odvahy a štěstí vrátili ve stejný den zpět, právě do tohoto bytu.