Bosh Fresh Festival 2017

Není to sice úplně divadlo, ale jídlo - to je přecejc taky kultura...a když jde ještě navíc o festival....

Nezúčastnila jsem se hlasování, ani jsem se nehodlala přejíst.. prostě jsem se šla podívat a ochutnat.

V prvním okamžiku na mě dýchla dublovaná nostalgie - lokalita za Plazou (bývalé Výstaviště) a příjemné květnové klima mne vrátily o 19 (??? no fakt že jo!) let zpátky, kdy jsem tu coby teenager pořadatelsky asistovala při organizaci Majálesu. Tenkrát se totiž majálesy fakt ještě dělaly na začátku května, ne ve druhé třetině dubna jako dneska (proč se to asi jmenuje MAJáles, he?).


Abych mohla zodpovědně hlasovat v anketě o nejlepší restauraci, přišlo by mi správné ochutnat meníčka všech soutěžících subjektů. Ne, že by jich bylo tolik, dokonce většina vystavujících restaurací nabízela velmi přijatelné porce (za, pravda, ne vždy zcela úměrné ceny, ale jde o festival a už jsem na to byla trochu připravená). Jenže já víc než klasická jídla chtěla konečně ochutnat polévku Pho Bo a nebo červy, což bylo díky různým fotkám návštěvníků, kteří po sobotních degustacích už stihli zveřejnit své úlovky - a těch od stánku se "hmyzem na talíři" bylo požehnaně.
Červi mě vždycky dost odpuzovali a trochu lákali. Prej se to dá, tak je třeba trénovat vůli a chopit příležitost za pašesy!

Po vypláznutí stokoruny vstupného jsem udělala kontrolní kolečko, kde co asi tak je.
Pro nastartování chuťových buněk jsem nakonec zvolila kachní prso na kroupovém rizotu s chřestem, což mne uspokojilo velmi. Sotva jsem dojídala, na hlavní stage zrovna nastoupil Vietnamec, což mi připomnělo, že nastal vhodný okamžik pro ochutnání polévky Pho bo.
Fronta u stánku nebyla sice nejkratší, ale aspoň jsem měla čas rozmyslet si, co si dám, protože nabídka byla asi celkově nejbohatší, co jsem kde zahlédla. Hosteska ze sousedního Prima Fresh stánku mne navíc podarovala časopisem a brožurkou, abych prý měla podle čeho vařit doma :-)
U vietnamsékho stánku mě hodně potěšilo, že nabízeli krom dvou druhů menu taky tři nebo jeden závitek - malá porce pro ochutnání, výhodnější větší pro ty, kdo vědí, co chtějí (nebo pro skupinku). Dala jsem si tedy meníčko s Pho bo (kombinace hovězí a kuřecí) + jarní závitek + ovocný salát s exotickým ovocem a k tomu jeden čertvý závitek s krevetami jako bonus na ochutnání.
Krom toho, že jsem si prvním soustem polévky z termokalíšku spálila jazyk, jsem musela vyhodnotit, že tahle restaurace bude pravděpodobně mým vítezem festivalu, i když se nejednalo o restauraci soutěžní. Polévku bych označila spíš jako standardní dobrý vývar s nudlemi, ale oba závitky i ovocný salát, to byla lábuš!!!!

originální podoba svíčkové

Když ochutnávat, tak pořádně - to, co si jinde hned tak nedám. Takže jsem zkusila svíčkovou z molekulární kuchyně, ale opět jsem si ověřila, že tyhle gastro-chemické hokusy nebudou tak úplně pro mě. Já si radši příště dám někde pořádný knedlík nacucaný omáčkou.


Moje další cesta vedla přes čerstvě namíchaný tatarák směrem k červišti. Měla jsem spočítáno, že dvoustovka a pár drobných mi vystačí ještě na porci červíků, šneky (zase jednou jsem si chtěla dát dobrého hlemejždě) a sladkou tečku v podobě zmrzliny ze syrovátky na rozmačkaných jahodách.
Chtěla jsem sice ochutnat i místní wafle, na které se ke mně také donesly ódy, ale tím už bych překročila rozpočet na akci a kapacitu vlastních útrob.

U červů mě trochu vyvedli z míry tím, že mi místo na dvoustovku vrátili jenom na stovku.. Nechtěla jsem dělat dusno, ale taky ne se úplně snadno vzdát. Stovka už je taky nějakej peníz...a navíc bych přišla o možnost doochutnat naplánované položky. Naštěstí se k tomu restauratéři postavli čelem a chybějící stovku mi dali, navíc na mě byli celkem milí. Odcházela jsem s nedobrým pocitem, protože slečna, která mi špatně vrátila, byla stále přesvědčená, že jsem platila stovkou. Jenže já si byla jistá fakt hodně, jenom ten "konflikt" mě mrzel - to, že si nejspíš myslela, že jsem ošidila já ji :-(
Ale zpátky k červům. Hnusní jsou před úpravou, opražením se to nezlepší. Chuťově.. asi bych je trochu přisolila, jinak ok - trochu to křupne a pak je to docela dobrý, ale zase nic extra. Dá se.



Třeba tarantuli bych ale zatím asi nezkoušela. To bude zase až další level.

Šneky už jsem měla - ve Francii skvělé, v Plzni hrozně hnusné... Na letošním festivalu řekněme: lepší průměr až dobrý.

Cestou pro zmrzlinu jsem si ještě poslechla poměrně vtipnou show baristy Roberta (pravděpodobně původem Ital, jehož čeština byla neuvěřitelně pokročilá i roztomilá zároveň). Když si pak na pomoc přizval ještě baristu Petra - Mistra ČR 2010 a společně nám předvedli několikero vzorů, které lze vytvořit způsobem nalití mléka do cappuccina, bylo nejen co poslouchat a na co koukat, ale mnozí diváci mohli dokonce i místní cappuccino ochutnat.

Na mě se sice nedostalo, ale nevadí. Třeba příště.
Vlastně mi to tak moc nevadilo.

Já už jsem se mohla s plným břuchem tak leda odkutálet zas o dům dál...

PS - u mě vítězí na celé čáře vietnamská kuchyně se svými závitky a salátem-chutí, výběrem, cenami, .. Vším. Mňam. Budu muset zjistit, kam se na něco takového dá zajít.