Celým názvem vlastně "Muži odcházejí, ženy přežijí".
Hostující Studio DVA v Plzni reprezentovaly Jana Krausová, Zuzana Mauréry, Gabriela Míčová....a s nimi si mužskou čtvyřroli zařádil Vojta Kotek. Je to představení hlavně pro dámy a připočteme-li jeho šoumenství, byl jednoznačně největší hvězdou večera.
Tohle představení je naprostým důkazem, jak určité drobnosti dokážou ovlivnit dojem z představení.
Okolní zážitky:
Začalo to hned zkraje - negativní dojmy, maličkosti, které ale lehce nahlodají komfort, a když se sečtou, musejí se herci něco ohánět, aby celkový dojem z představení byl dobrý.
První věc, která mě zaujala: jak itnimní posezení nám pořadatel nachystal. Nejsem nijak prostorově (co do šířky) výrazná, i přesto jsem ale měla problém vměstnat se na svoji židličku mezi sousedky.
Druhá ťafka přišla hned v úvodu představení - seděla jsem dost na kraji, přesně v místě, kam mířil nedaleký reproduktor. Takže když začala hrát hudba, nebýt zapasovaná mezi své okolosedící, asi mě to povalilo nazad. Navíc některé scénky byly dokreslovány hudbou, což hlavně na začátku nebylo moc dobře nastavené a bylo vcelku težké slyšet herce, natož jim rozumět.
Nato si tam někdo (asi nedaleko mě) ....ulevil. Nic akusticky rušivého, ale znáte to, tichošlápek.... je nejhorší. A takhle si tam dotyčný (dotyčná) proprděl(a) celý večer.
Uznávám, že to je možná trochu nechutný, nebo alespoň nespolečenský komentář situace v hledišti, ale tak co si budem povídat - dojem z účasti na představení to rozhodně nezvedne.
Celková atmosféra v hledišti je ale velice důležitá. Když si pán uprostřed představení potřebuje zkontrolovat mobil, v temném hledišti se to prostě moc nenápadně udělat nedá. Když pak čtveřice dam sedících za vámi má navíc potřebu si většinu představení sdělovat dojmy, vlastní prožitek jaksi ztrácí na intenzitě. Infiltrují se do něj totiž ty zážitky okolí. Zejména v momentě, kdy má někdo potřebu komentovat to, že nerozumí nebo neslyší. V tu ránu zajistí stejnou situaci i nejbližšímu okolí. (Zajímalo by mě, zda si to dotyčné uvědomovaly a jenom v tom prostě nechtěly být samy.) Pouze toto vědomí mě udrželo, abych se neotočila, a nejala se je krotit.
Je zajímavé, že přesně tohle se mi v Besedě nestalo poprvé, "komentovaná představení" tam jsou bohužel celkem běžná, marně přemýšlím proč.
Dojmy ze samotného představení:
Bylo to fajn. Nebylo to ohromující, zejména s ohledem na ruchy v okolí.
Taky z nějakého (mně vlastně ještě ne zcela známého důvodu) nemám zrovna v lásce paní Krausovou - prostě mi nesedí. I tady mi její výkon připadal takový nějaký...skoro nijaký. Mohlo to být postavou (pravda, její postava byla asi nejméně sympatická), mohlo to být mým osobním zaujetím proti ní. Ale faktem je, že byla určitě nejméně slyšet.
Nejsympatičtější postavou byla dáma ztvárněná Zuzanou Mauréry - její proud slovenštiny s horší akustikou sice občas nebyly snadné na sledování, ale sedlo mi to nejlíp. Gabriela Míčová zásadně nezazářila, ale také nezklamala, prostě pěkný výkon.
Všechny tři dámy ztvárnily výrazně různorodou trojici kamarádek, které z nějakého důvodu zůstaly bez partnera - ať už opuštěné nebo opouštějící, řeší dámy tuto situaci se svými kamarádkami na společné večeři specializovaného dámského klubu, kde obsluhuje číšník v podání Vojty Kotka. Ten krom toho předvedl také všechny tři zmíněné partnery dámské trojice.
Příběh o ženách a pro ženy, takže jediný chlapík, ještě docela fešák a šoumen, prostě musel sklidit úspěch. V druhé polovině hlediště navíc byla evidentně mladá skupinka děvčat, Vojtových fanynek, takže nálada v hledišti byla docela veselá.
Pohled na svět tří "opuštěných dam", se se změnou poměru krve a alkoholu tak trochu mění.
Je to spíš odpočinkové představení, nebýt vedlejších ruchů, myslím si, že bych si ho i docela užila.
Žádné komentáře:
Okomentovat