neděle 14. února 2016

Sólo pro tři (Národní divadlo)

Výlet s přáteli do sluncem zalité Prahy na balet do Národního divadla a na dortík do Erhartovy cukrárny - tomu říkám příjemné nedělní odpoledne :-)

Jediné, co jsem o hře, na kterou jsme jeli, předem věděla: balet na písničky Brela, Vysockijho a Kryla. Podrobnosti jsem nevyhledávala, nechala jsem se (jako většinou) překvapit....



Baletní kompozici na písně zméněných tří umělců vytvořil Petr Zuska - umělecký šéf baletu Národního divadla, choreograf a donedávna také tanečník.
Sólo pro tři není převyprávěním uceleného příběhu. Jedná se spíš o tanec jako takový,variace na písničky, které ale mají mnoho společného. Styl, naléhavost zpěvu, dokonce i hlas zpěváků si je podobný, stejně tak jejich zaměření - náměty písní, a, nemám to tedy načtené, ale myslím, že trochu i jejich osudy....
Přestože písničky jsou v originálním znění, tedy trojjazyčně, v podstatě plynule na sebe navazují. Intepreta - zpěváka zastupuje v tanečním podání jeden sólista, řekněme hlavní postava, a představením ho doprovází dámský element - podle Krylovy písně i ztvárnění bychom ji myslím mohli pojmenovat jako "děvčátko s páskou na očích".

Text písní (stejně jako i několika vložených krátkých pásem mluveného slova) je v AJ (a v případě cizojazyčných i v ČJ) promítán na titulkovacím zařízení. Bohužel si nejsem jistá, nakolik je to dobře.
Minimálně pokud představení vidíte jednou (poprvé), pravděpodobně budete mít problém sledovat titulkovací zařízení i balet současně. Texty dodávají představení další rozměr a hloubku, takže určitě stojí za to se s nimi seznámit, ale nevím, jestli je šťastné studovat je zrovna v momentě, kdy se na jevišti snaží zdatný sólista interpretovat pocity hlavní postavy.
Dát všechny texty do programu je asi také nemyslitelné... Naštěstí je v programu seznam písní, a tak zvídavý divák může věnovat pozornost především baletu a hudebnímu doprovodu, a písně, které nezná, pak dostudovat doma - třeba i jako přípravu na příští zhlédnutí.

Jak lze asi očekávat už podle výběru autorů / interpretů hudby, představení se táhne spíše v melancholickém duchu, ale nechybí ani kontrastní veselé až humorné scénky. Na druhou stranu: žádná ze scén na mě nepůsobila srdcervoucně, extrémně intenzivně.
Bohužel na mě je choreografie spíš taková... statická (ale možná je to tím, že jsem neviděla všechno nebo z přílišné výšky - viz níže). Především první polovina mi připadala až fádní. Hlavní postava velmi často tančí na obrovském stole, který ale dost limituje možnost pohybu - kolikrát jsem se trochu lekla, že tanečník může spadnout. Paradoxně tak na mě daleko víc zapůsobily scény souboru. Škoda.
Druhá polovina byla už o něco dynamičtější, takže i já jsem byla spokojenější.

Hodně se mi líbilo jednoduché barevné ladění, kostýmy, nenáročnost, až prostota použitých kulis, krásná práce s osvětlením.

Tentokrát jsem seděla na první galerii - první půlku představení "na bidýlku" v páté řadě na straně, výhled na předních několik metrů jeviště byl zakrytý zčásti samotnou galerií, zčásti hlavami diváků pode mnou, kteří, protože taky špatně viděli, se v inkriminovaných okamžicích ještě začali natahovat a vyčuhovat.
To mi připadá hodně nepraktické a domnívám se, že pokud už to divadlo takhle postavili, měl by na diváky pamatovat alespoň scénograf / choreograf / režisér. Uznávám, že lístky do vrchních řad jsou za sníženou cenu a tedy i horší kvalita je omluvitelná. Na druhou stranu, mně osobně na úbytek na zážitku stačí i fakt, že jsem od jeviště poměrně vzdálena, není nutné to zintenzivňovat ještě tím, že kus představení vůbec není vidět.
Ve druhé polovinu představení jsem využila volných míst v čelní části první galerie, odkud byl výhled rozhodně lepší, s nepopsatelně lepším zorným úhlem.

Osobně bych ráda Sólo pro tři viděla ještě jednou - z nižších pozic. Změna perspektivy pohledu, výhled na celou scénu, blízkost tanečníků (taková ta interaktivní výměna energie), možnost lepšího zažití, protože už to nebude "poprvé"... myslím si, že tohle všechno by mohlo mít pozitivní vliv na můj pohled na celou inscenaci.

Už nyní ale mohu jednoznačně říct, že představení bych k návštěvě doporučila. Skvělá hudba, hezky poskládaná. Tanečně (provedením) je to velmi pěkné představení, ačkoli choreografie není úplně můj šálek kávy, je to hezké.

Názor těch, kteří tuto inscenaci viděli, bych velice ráda poznala, prosím nebojte se komentovat. Děkuji.

Žádné komentáře:

Okomentovat