Jednoaktovka napsaná přímo na základě skutečných lokálních reálií, pro naši Malou scénu.
Nuto podotknout, že s čím větším odstupem svoji "recenzi" píšu, tím více se můj pohled na hru mění.
Zcela otevřeně se musím přiznat, bezprostředně při i po představení jsem zrovna nadšená nebyla. Téma je velice zajímavé, ale není pojaté úplně výpravně. Divák, který měnovou reformu nezažil (což je nás asi už většina), může místy lehce (někdy i těžce) tápat.
Divadlo ale připravilo dlohodobou expozici - paravany s dobovými texty a fotografiemi, které mohou zájemce uvést lépe do děje - a tak když nepoletíte na představení na poslední chvíli (jako já), můžete si v předsálí Malé scény přečíst něco z historie, aby vám pak představení dávalo větší smysl. (Tedy alespoň věřím, já jsem to, přiznávám, zatím neprostudovala. :-( )
Hra je přímo z divadelního prostředí, takže herci hrají herce. Neadresně, křestní jména hrdinů korespondují se jmény jejich představitelů - celá hra se ale točí mimo měnové reformy především kolem reálného příběhu herce Bohumila Vávry, jehož památce je také věnována.
Útržkovité pojednání o atmosféře v divadle v době, kdy v Plzni probíhala měnová reforma. Přizpůsobení obsahu her politickým požadavkům (až absurdní stylizace do dělnického prostředí), hlášky z demonstrace, změna smýšlení jednotlivců - jednou parťák, hned pak protivník, ...
Úplně jsem nepochopila, proč se v jednu chvíli Apolena Veldová a Janou Kubátovou převlékly za nějaké pohádkové maškary a začaly se pitvořit.... ale možná to byl jen příměr k době a situaci.. pitvořících se maškar bylo tenkrát asi dost.
Ve hře byly ale asi dva okamžiky, kdy mi úplně zamrazilo - atmosféra lidového soudu byla TAK ledově autentická, až z toho bylo člověku úzko. Podobné zamrazení bylo ještě při závěrečné řeči....
Bohužel, většina jasných a pozitivních dojmů ke mně dolehla až s docela velkým (cca týdenním) zpožděním, přímo na místě bych bývala hru označila za ne nezajímavou, ale řekněme nezábavnou, nechytlavou. Nic, co vás vtáhne a nepustí.
Možná bych byla víc v obraze, kdybych dokázala na začátku udržet pozornost při monologu Zdeňka Muchy, ale nedala jsem to. Vůbec netuším, o čem tam zpočátku mluvil. Působil na mě trochu dojmem, že si sám text nepamatuje. Bylo to takové trhané a nezáživné...
Pokud by zde byl nějaký nadšený divák, prosím podělte se o své dojmy, ráda bych názory konfrontovala s někým, kdo se třeba chytil už při sledování hry :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat