Vila Verdi (činohra DJKT) - první dojmy

Hra je fiktivní dokument inspirovaný domem v Miláně, který před více než 100 lety zřídil Giuseppe Verdi jako domov pro vysloužilé operní pěvce, a který podle různých zdrojů stále funguje.

V domě, ve kterém se odehrává děj české Vily Verdi, žijí divadelníci všech žánrů - krom operních pěvců také tanečníci, činoherní herci, protagonisté muzikálů a operety, inspicient, .... Česká Vila Verdi zkrátka může být domovem pro každého bývalého divadelníka.

DJKT na svých stránkách hru uvádí komentářem:
"Existuje někdo zbytečnější než zestárlý umělec kdysi uvyklý na potlesk? A co teprve jeho bizarní boj proti magistrátu? Humorně dojemný příběh je poctou všem, kteří skončili v propadlišti dějin. Před námi."
Premiéra: 30.4.2016

Další představení, kde činoherci musejí předvést i schopnost zpěvu.
Nutno říct, že tohoto úkolu se zhostili úctyhodně, a byť bylo místy poznat, že jejich hlasy nejsou úplně školené a tanečník že není tanečník, prozměnu to mohlo odpovídat právě tomu, že už trochu vyšli ze cviku, že už to prostě není, jako to bývávalo. V této hře se především starší část souboru plzeňské činohry zkrátka vyřádila...a uchopila to skvěle a s grácií sobě vlastní.

Kulisy jsou po celou dobu neměnné. Ani není potřeba, zajímavě pojatý vhled do vily, jednotlivých komůrek jejích obyvatel.. Snad jen drobná výtka: pokud vím, nebyla jsem sama, kdo zaznamenal, že z nejvyššího patra vily je špatně slyšet.

První dějství hry je až překvapivě humorné. Vysloužilí umělci secvičují představení, které má zachránit existenci jejich společného domova.
Odlehčený pohled na lehce ponorkovou atmosféru vily, která slouží jako domov pro vysloužilé umělce. Ukázka realistických situací, které snadno nastanou, když žije pokupě parta lidí, které spojuje možná kdysi společný zájem/kumšt, ale dneska už mají také každý svoje vrtochy, neduhy, a už nemají už nemají potřebu brát si servítky.


Druhé dějství je překvapivě velmi krátké, zato nabývá na síle sdělení. 



100% doporučuji!