Onehdá se v programu plzeňského Divadla J. K. Tyla objevila u představení "Enigmatické variace" poznámka - naposledy -.
Řízením
jakési náhody bylo naštestí na zmiňovaný "poslední" termín zadáno (kým
nevím), a od té doby Enigmatické variace pokračují dál...a jejich konec
je doufejme v nedohlednu.
Ten cca 80 minutový herecký koncert dle E. E. Schmidta v podání
M. Stránského s J. Maléřem mě ohromil na první pokus, a dodnes jsem je viděla už tuším 4x -
je to moje srdeční záležitost.
Samotářský
a poněkud zatrpklý nositel Nobelovy ceny za literaturu - spisovatel
Abel Znorko přijme ve svém domě na ostrově návštěvníka: novináře, který
s ním chce udělat rozhovor.
Neomalené spisovatelovo chování
kontrastuje s novinářovou slušností a laskavostí. V průběhu jejich
rozhovoru ale dochází k zásadním zvratům, které pak přináší další otázky i
překvapivé odpovědi.
Nutno
podotknout, že se nejedná zrovna o komedii.
Zasmějete se, každý si v tom myslím najde to své, ale spíš než klasický humor hra
obsahuje trefnou ironii a sarkasmus, vášnivé dialogy, trochu
cynismu a pozvolné otevírání skrývaných (zatajovaných) skutečností a pocitů.
Ve
hře zazní mnoho moudrých poznámek, o jejichž pravdivosti víme, ale
dokud nám to nikdo nepřipomene, někdy si to možná zapomínáme uvědomit.
Hra má náboj a spád, nadhled i hloubku.
Enigmatické variace jsou hrou plnou emocí i podnětů k zamyšlení.
Skvělé zpracování.
Obsazení nemohlo být vybráno lépe. Nerudný Abel Znorko v podání Martina Stránského je až tak neuvěřitelně uvěřitelný, až chvilkami mrazí. Však se také můžete leckde dočíst, že M. Stránský v roli "exceluje", a to je bez debat. Pozadu ale nezůstává ani Maléřův novinář (říkejme mu tak, ačkoli dějové zvraty by tuto postavu mohly charakterizovat i zdela odlišně). Ba naopak, zprvu možná uťáplý chlapík, který v průběhu dialogu získá na sebejistotě, nemá chybu. Zdánlivě nevýrazná postava je nesmírně důležitá a skvěle propracovaná, technicky velmi dobře ztvárněná, prožitá až do slzami zalitých očí.
Obsazení nemohlo být vybráno lépe. Nerudný Abel Znorko v podání Martina Stránského je až tak neuvěřitelně uvěřitelný, až chvilkami mrazí. Však se také můžete leckde dočíst, že M. Stránský v roli "exceluje", a to je bez debat. Pozadu ale nezůstává ani Maléřův novinář (říkejme mu tak, ačkoli dějové zvraty by tuto postavu mohly charakterizovat i zdela odlišně). Ba naopak, zprvu možná uťáplý chlapík, který v průběhu dialogu získá na sebejistotě, nemá chybu. Zdánlivě nevýrazná postava je nesmírně důležitá a skvěle propracovaná, technicky velmi dobře ztvárněná, prožitá až do slzami zalitých očí.
Enigmatické variace za to opravdu stojí. Neváhejte a vyražte!
Žádné komentáře:
Okomentovat