Ohlasy na nastudování opery Bohuslava Martinů (na libreto J. L. Budína) mezi mými známými nebyly právě pozitivní.
Divné kostýmy, složitá hudba, nepochopitelné, nerytmické, ......
Vlastně jsem se prakticky nesetkala s pozitivním hodnocením...až jsem si říkala, že bych se na "komickou operu" Voják a tanečnice měla jít podívat. Už proto, aby si člověk udělal vlastní obrázek.
Lituji. Lituji, že jsem se neodhodlala jít dřív. Poprvé, kdy jsem
se totiž dostala k tomu, abych na tuto skoro až zatracovanou operu
vyrazila (pravda, moje úsilí nebylo po těch ohlasech úplně nezměrné),
byla její derniéra 14/4/2015.
Jsem sice operní
divák-začátečník, ale i tak si troufnu tvrdit, že se jedná o méně
tradiční operu - což ale může být jejím ztvárněním.
Kostýmy
vycházejí z podoby dětských hraček (spíš starších klasických kousků než
dnešních divokých plasťáků). Celý příběh totiž začíná tím, jak starý pán
(režisér) přichází na jeviště a z kufru (nebo z čeho, to už si
nepamatuji přesně) vyndá hrací skříňku s baletkou...a začíná vzpomínat a
snít.
A tak zatímco na jevišti proklimbá většinu představení, před divákem se odvíjí celkem dobře čitelný příběh:
Tanečnice
píše svému milému, že ji majitel tančírny prodal jakémusi vojákovi. Už
za ni získal zálohu a tomu, kdo doplatí zbytek a prokáže se jistou
pečetí, tanečnici vydá. Mladík pak musí s pomocí svého sluhy a drobné
lsti svoji lásku doplatit a získat tak zpět pro sebe..
Možná,
že můj dobrý dojem byl umocněn tím, že divadelníci na derniéry chystají
různé drobné vtípky, a tak představení, které jsem viděla, vlastně
nebylo úplně standardní. Ale báječně jsem si to užila!
Žádné komentáře:
Okomentovat