Bůh masakru (DJKT)

Přiblížila se derniéra (3.10.) činohry Bůh masakru - a já ji ještě neviděla?
Zahájit sezonu na Malé scéně ja tak trochu jako vrátit se domů - člověk nemusí shlížet z 20. řady přes davy cizích lidí - může si jen tak vplynout do děje a hra se odehrává téměř na dosah ruky.

 
Setkání dvou manželských párů si dává za úkol promluvit si o neshodě mezi jejich syny. Scénka ukazuje rodiče obou hochů v proměnách okolností.
Hra francouzské autorky Yasminy Rezy je určena pro čtyři herce, v tomto případě Jana Maléře se Štěpánkou Křesťanovou (rodiče napadeného) a Michala Štěrbu s Klárou Kovaříkovou (rodiče "větví ozbrojeného útočníka"). Musím velmi ocenit výkon pro mě neznámé Kláry Kovaříkové - vývoj její postavy je opravdu zajímavý a především dobře podaný. Michal Šterba hraje lehce arogantního právníka, který je nad věcí a řešení rodinných záležitostí je pro něj nezajímavým úkolem, kterého se účastní pouze z povinnosti. Velmi uvěřitelné výkony obou.

Návštěva začíná realistickou počáteční upjatostí, nervozitou a rádoby slušností smíšenou s taktéž rádoby vstřícností a také trochu absurditou.
Zatímco Rodiče chlapce, který po úderu klackem přišel o dva přední zuby, chtějí slyšet řešení situace, rodiče druhého chlapce považují dětskou šarvátku za přirozenou součást života a nepociťují nutnost velkých gest. Když si pak otec útočníka začne bez ohledu na ostatní účastníky setkání vyřizovat "neodkladné" pracovní hovory, antipatie mezi stranami to ještě prohloubí.
Dočasné zklidnění atmosféry přinese náhlá nevolnost jeho ženy, také otcové rodin najdou chvílemi společné téma hovoru. Chvilkové přátelství je potřeba zapít, což ale přináší větší míru otevřenosti a živočišnosti.
Kdo za co může a co bylo příčinou sporu chlapců? Kdo ho vlastně vyvolal? Kde je vina?

Vypadá to vlastně docela tragicky - ale když se to vezme kolem a kolem, je to docela sranda. A když se na to koukáte, je to docela sranda, ale uvědomíte si, že to je hodně ze života...a je to spíš smutné.
Bravurní podání nám ale dovolí se bavit.