Smrt v Benátkách - vzpomínka

Smrt v benátkách - oficiální banner DJKT. Mimochodem, tahle fotka na mě udělala opravdu dojem.

Miroslav Hradil se za roli Gustava von Aschenbacha dostal do širší nominace ceny Thálie 2015.
V tomto případě mým hlavím hrdinou byl ale Martin Šinták.
Originální inscenace se bohužel dočkala jen malého úspěchu u plzeňského publika - premiéra 4.4. 2015 a derniéra už 18.12.2015. Celkem ani ne 20 představení. Nevím o tom, že by někdy byl větší problém sehnat vstupenku. Nechápu to. Já to viděla 6x.

Vše o mužích (Studio DVA v Pekle)

Dámy, děvčata, ženy - nechte děti doma manželovi, přítele pošlete na fotbal, zapšklou kamarádku pošlete do cukrárny na rakvičku. Sbalte hejno kamarádek a udělejte si dámskou jízdu - ačkoli, cca tříhodinové škádlení bránice ocení i pánové se smyslem pro humor a sebeironii. Ostatně, představení je sice asi hlavně pro ženský, ale dělaj ho chlapi.
M. Kramár s F. Blažkem jsou slušně výbušná sloučenina a M. Slaný tomu často taky nasadil korunu.

La Putyka - Cirk La Putyka

Dnes už v podstatě legendární divadelně-cirkusové seskupení Cirk La Putyka, na které není zas tak jednoduché sehnat vstupenky, zavítalo také do Plzně!!!
Protože jsme s přáteli letos nasedli na vlnu Sezony nového cirkusu, vydali jsme se v hojném počtu. Tento článeček je tedy podložen i několika dalšími názory-zabrali jsme totiž polovinu jedné řady Nového divadla. Budu psát především za sebe, ale na většině postřehů, alespoň podle toho, jak jsme po představení diskutovali Za oponou, jsme se shodli.
Ostatně, jako obvykle.

Obraz Doriana Graye (DJKT)

Wildeův příběh choreograficky ztvárnil aktuálně nejlepší sólista plzeňského baletu - Richard Ševčík. Vcelku čerstvý držitel ceny Thálie za výkon v titulní roli baletu Spartakus tak dokázal, že je nejen špičkovým tanečníkem, ale svůj cit pro interpretaci dokáže využít i dalším směrem.

Balet na plátně (Louskáček, Bolšoj těatr Moskva)

Měšťanská beseda v Plzni opět připravila pro milovníky divadla (baletu) možnost podívat se jednou za čas za hranice všedních dnů - do divadelních prostor Velkého divadla v Moskvě. Na to, jak tančí Bolšoj balet.
Řada 7 projekcí začala už koncem roku 2015, pokud se nepletu, představením Giselle.

Já jsem se k návštěvě představení na plátně odhodlávala delší dobu, a tak jsem si vybrala klasiku, se kterou jsem se chtěla tak jako tak seznámit. V sérii aktuální sezony se jednalo o projekci druhou - v předvánočním čase jsem se vydala zhlédnout Louskáčka.

Čím je divadlo v kině výjimečné a čím obyčejné?
Je to zajímavá zkušenost.

Padesátka

Po dlouhé době jsem zase jednou vyrazila do kina - do pořádného velkého multiplexu na opravdický nový film.
Výběr filmů značně okleštil a celkově pohodový večer poněkud zkrátil můj pozdější odchod z práce. Když jsem v půl deváté dorazila před kina, vybírali jsme z možností: Padesátka - nový český film s ne úplně skvělými referencemi od různých známých, western/thriller/drama, mopy (ano, na vytírání podlahy), Les sebevrahů nebo drama z prostředí Wall street. Vylučovací metodou jsme nakonec zvolili horské prostředí a známé tváře, režijní debut Vojty Kotka.
Z různých důvodů jsme se rozhodli nic moc neočekávat.

Úklady a láska - první dojmy (činohra DJKT)

Poslední (činoherní) premiéra roku 2015.

Jak se v programu uvedené Dobové kritice Jana Nerudy můžete trefně dozvědět, je to "truchlohra". Tedy, žádná sranda (až na drobné detaily*) a velkou romantiku taky nečekejte.
Ondra Rychlý si ale s hlavní rolí poradil parádně, stejně jako Zuzana Ščerbová a Klára Krejsová, vlastně celé obsazení: M. Stránský, A. Procházka, J. Maléř, A. Mohylová, M. Krejsa, J. Kubátová.

Máme Panoptikum, Krychli a Volavku. Hlavně máme Králíka!

Už jste viděli ty nové sochy v Plzni na Lochotíně? No, sochy....
Vy jste ještě neviděli toho králíka?
Co na něj říkáte?
To je hrůza, co?
Jak může někdo něco takového postavit na frekventovanou křižovatku?
Co na to děti?

Náhodou, mně se docela líbí.......
 
 Hele, a už jste viděli, jak mu večer svítí oči?


(Králíka vyfotil Knedlík z Kladna :-) , zbytek já)

Hello Dolly (muzikál DJKT - Velké divadlo)

K zapsání dojmů z muzikálu Hello Dolly, který měl premiéru na konci dubna 2015, jsem se odhodlávala opravdu dlouho.
Do této chvíle jsem představení viděla 2x - v obou případech se Zuzanou Krištofovou v hlavní roli Dolly Leviové, v dalších rolích se leckdes alternace nějak prostřídaly.
Zde musím podotknout, že na muzikál Hello Dolly jsem se docela těšila - bylo to totiž před skoro 20 lety první představení, kdy mě divadlo opravdu okouzlilo a já jsem zatoužila po tom chodit častěji.

Škoda!

Já rozhodně nelituji.

Závěrečný potlesk byl - dle mého názoru - zbytečně a nezaslouženě vlažný. Herci podali dobré výkony (ač se několikrát, což nebývá zvykem, drobně přežbleptli) a i inscenace samotná byla velice zajímavá, přestože asi neodpovídá standardnímu modelu činohry. Nebo možná právě proto.
Kdybych chtěla zachovat jakous takous chronologii, měla bych se pustit do referování o úplně jiných akcích, ale po návratu z divadla jsem natolik nabitá dojmy ze Škody, že se nemohu nepodělit.