Hello Dolly (muzikál DJKT - Velké divadlo)

K zapsání dojmů z muzikálu Hello Dolly, který měl premiéru na konci dubna 2015, jsem se odhodlávala opravdu dlouho.
Do této chvíle jsem představení viděla 2x - v obou případech se Zuzanou Krištofovou v hlavní roli Dolly Leviové, v dalších rolích se leckdes alternace nějak prostřídaly.
Zde musím podotknout, že na muzikál Hello Dolly jsem se docela těšila - bylo to totiž před skoro 20 lety první představení, kdy mě divadlo opravdu okouzlilo a já jsem zatoužila po tom chodit častěji.

Škoda!

Já rozhodně nelituji.

Závěrečný potlesk byl - dle mého názoru - zbytečně a nezaslouženě vlažný. Herci podali dobré výkony (ač se několikrát, což nebývá zvykem, drobně přežbleptli) a i inscenace samotná byla velice zajímavá, přestože asi neodpovídá standardnímu modelu činohry. Nebo možná právě proto.
Kdybych chtěla zachovat jakous takous chronologii, měla bych se pustit do referování o úplně jiných akcích, ale po návratu z divadla jsem natolik nabitá dojmy ze Škody, že se nemohu nepodělit.

Caligula (DJKT)

Jednoznačně velmi svérázné představení.

Ženy přežijí (Studio DVA v Měšťanské besedě Plzeň)

Celým názvem vlastně "Muži odcházejí, ženy přežijí".
Hostující Studio DVA v Plzni reprezentovaly Jana Krausová, Zuzana Mauréry, Gabriela Míčová....a s nimi si mužskou čtvyřroli zařádil Vojta Kotek. Je to představení hlavně pro dámy a připočteme-li jeho šoumenství, byl jednoznačně největší hvězdou večera.

Tohle představení je naprostým důkazem, jak určité drobnosti dokážou ovlivnit dojem z představení.

A je tu konec léta, konec prázdnin...

Nevím jak vy, vážení čtenáři, ale já jsem si letošní prázdniny (byť jsem osobou i v létě pracující) užila náramně.

Když to jednoduše shrnu, bylo možná místy zbtečně trochu moc horko, ale suma sumárum, mně se tohle léto převelice líbilo. Myslím, že bylo prostě zhruba takové, jaké by mělo být. Nic nemůže být dokonalé, a tak přimhuřme oči nad tou trochu přepálenou teplotou a nedostatkem deště a vzpomínejme na to pěkné, co nám to letošní teplé počasí přineslo.


Mohla bych tady pět dlouhé ódy na těch uplynulých pár měsíců (protože byly opravdu parádní)..ale nakonec bych stejně musela zkonstatovat, že i konec prázdnin, dokonce i těch letošních - báječných, má něco do sebe. S návratem dětí do lavic totiž končí nejen školní, ale i DIVADELNÍ prázdniny!

Pár dní před koncem srpna jsem při cestě kolem divadla zahlédla světlo v jeho útrobách a přistihla jsem se, jak se celá tetelím a těším, až mě letos divadlo konečně zase vcucne.

A tak přestože se mnozí možná ještě nestačili ani moc rozkoukat a prohlédnout si programy právě začínající sezony, já už můžu poreferovat....

Kill de Bill (DJKT od Dekkadancers)

Premiéra na začátek sezony? Ideální.
Premiéra na Malé scéně? No tím lépe!
Baletní premiéra na Malé scéně?
A šup a už jsem byla v předprodeji :-)


No a teď už mohu jen DOPORUČIT!
A hledat další termíny, protože tohle jsem rozhodně neviděla naposledy!
Pro ty, kdo mají balet spojený zásadně s Labutím jezerem, je asi těžko pochopitelné, že se u baletního představení můžete smát.

Bůh masakru (DJKT)

Přiblížila se derniéra (3.10.) činohry Bůh masakru - a já ji ještě neviděla?
Zahájit sezonu na Malé scéně ja tak trochu jako vrátit se domů - člověk nemusí shlížet z 20. řady přes davy cizích lidí - může si jen tak vplynout do děje a hra se odehrává téměř na dosah ruky.

Plzní se prošel Vendelín II.

Centrem města projel, prošel, protančil, prohrál a prozpíval, propochodoval a promával, prousmíval a jánevímcoproještě... PRŮVOD VENDELÍN.
Už podruhé zahájila Plzeň svoji novou kulturní sezonu průvodem, který nese jméno po nejvýznamnější postavě v historii plzeňského divadla: Vendelínu Budilovi .

Les Ballets Bubeníček

Bratři Bubeníčkové - dvojčata Otto a Jiří, pocházející z cirkusového prostředí, jsou dnes světově uznávanými tanečníky a umělci. Oba už mnoho let působí v zahraničí - před více než dvaceti lety nastoupili do souboru hambuského divadla, kde Otto zůstal, Jiří se po čase přesunul do Drážďaň.
Každý tak budoval vlastní sólovou kariéru, ale společně tvoří projekt Les Ballets Bubeníček, se kterým na pozvání Evropského hlavního města kultury 2015 přijeli letos také k nám do Plzně.
Málokterý milovník baletu by si, myslím, nechal takovou událost dobrovolně ujít.

Jednotka intenzivní lásky namísto Ameriky (DJKT)

Na jednotce intenzivní lásky jsem byla zatím dvakrát. Poprvé v rámci předplatného, podruhé vlastně shodou okolností. Jak a proč vysvětlím záhy (tak pro zajímavost), ale krátce k představení:
Pro mě to byla v pořadí teprve druhá Procházkova hra, kterou jsem dosud viděla, takže bych se neměla nechat strhnout ke konstatování - je to "Procházka". Leč dle ohlasů znalců asi nejsem tak daleko od pravdy.
Jedná se o humorné dílo, které divadelního (zejména například operního) experta zřejmě neohromí, nepřekvapí, ale také si troufám říci, že nikoho neurazí. Jednoduchá, milá hra pro široké spektrum publika. Potěší, pobaví, divák zrelaxuje, zregeneruje, nabere nové, veselejší síly do života.
DOPORUČUJI.