Romeo a Julie Divadelního spolku Kašpar v Měšťanské besedě v Plzni

Po dva letní večery hostila zahrada Měšťanské besedy v Plzni Divadelní spolek Kašpar s představením Romeo a Julie.
V tomto podání je počet osob poněkud redukovaný, přesto ale divák nemá pocit, že by bylo lidí na jevišti málo. Ani náhodou. Nechybí nikdo podstatný a atmosféru toho, že se děj odehrává mezi dalšími lidmi, dokázali tvůrci překvapivě dobře navodit. Je to asi jako když se díváte na film a kamera je zaostřená na ústřední skupinu - vnímáte to okolí, ale nevěnujete mu pozornost. Zde byla ta ústřední skupina, ale jako byste si podvědomě domysleli i ten zbytek.

Divadelní spolek Kašpar navíc upravil představení přímo na míru lokalitě - také proto, jak bylo uvedeno v kulturních programech i na vstupence, se akce musela konat prostě v zahradě Měšťanské besedy v Plzni a nebylo možné ji ani v případě nepřízně počasí přesunout dovnitř.

Schwarzenberská hrobka - Domanín/Třeboň

Zdroj fotografie: Wikipedie

V podstatě zatím pokaždé, kdy jsem se vyskytla v Třeboni, jsem šla kolem. A že už jsem v Třeboni byla dostkrát. Několikrát jsem se na ni byla podívat (zvenčí), několikrát jsem už zauvažovala nad tím, že by mohlo být fajn se podívat dovnitř. Možná. Asi..... Opravdu? Jako vážně je to funkční hrobka?
Jak moc si přeju lézt někomu do hrobu?
Na druhou stranu, architektonicky to vypadá dost dobře....

A tak, když jsem letos konečně měla jedinečnou příležitost vydat se do Schwarzenberské hrobky dokonce hromadně, s přáteli, neodolala jsem.
Nicméně musím konstatovat, zážitek se zcela vymkl mému očekávání.

Divadelní sezona 2016/2017 definitivně zahájena - aneb proč se pan Martin Stránský v úterý "celou noc tak Budil?"

Plzeňské divadlo DJKT zahájilo běžný program poctivě už ve čtvrtek 1/9 představeními ve Velkém i Novém divadle. Na sobotu pak hned připravilo premiéru baletu Krysař na Malé scéně (mimochodem, tam jsem se vypravila, že si koupím lístek na místě, ale nějak jsem nepostřehla, že je představení posunuté a začíná už v 17:00, oproti standardním 19 :-D) a na večer ve Velkém divadle Zahajovací koncert sezony 2016/17.
Už třetím rokem ale plzeňskou kulturní sezonu slavnostně zahajuje Průvod Vendelín - procesí složené z různých souborů plzeňské kulturní scény i jejich příznivců, které prochází centrem Plzně. Průvod má jméno po panu Vendelínu Budilovi, který je (myslím tak trochu neoficiálním) patronem plzeňského divadla a kultury vůbec.

Vila Tugendhat

Konečně se mi podařilo realizovat letitý sen a plán... a navštívila jsem brněnskou Vilu Tugendhat - významnou architektonickou památku.
Na seznam kulturních nemovitých památek byla zapsaná už v roce 1963, v roce 2001 pak dokonce na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Byla jsem zvědavá, jaké to bude. Vilu pro manžele Tugendhatovy navrhl a realizoval ve 30. letech 20. století architekt Ludwig Miese van der Rohe. Obecně: funkcionalistický styl, ve kterém je postavena, ve mě budí trošku rozporuplné pocity. Na jednu stranu ho obdivuji, na druhou stranu realizace, se kterými jsem se zatím setkala, mně osobně někdy vizuelně příliš připomínají pozdější socialistický realismus. Zřejmě tím množstvím obkladů i jednoduchostí, až strohostí... Ačkoli - je mi známo, že je dost značný rozdíl například v použitých materiálech.
Některé funkcionalistické interiéry, právě díky použitým materiálům, na mě působí možná až zbytečně hutně (např. interiéry Adolfa Loose).
Vila Tugendhat je ale přeci jen jiná liga.
Slyšela jsem názory obdivné i rozpačité (vyloženě negativní myslím ne), ale za mě  - je to opravdu BOMBA!

Plzeňské osobnosti (Večerní tematické prohlídky....) + komentovaná procházka po stopách funkcionalismu + šifrovací procházka

Miluju komentované prohlídky rodného města. Člověk se na něj může podívat najednou jinýma očima a o místech, kudy třeba i denně prochází, se dozví něco nového, nebo se nad nimi alespoň zamyslí, připomene si, co už kdysi slyšel.....
Vlastně mě docela mrzí, že už je těch prohlídek tak málo, loni jsem viděla větší nabídku, bohužel jsem je nestihla.
Baví mě, že mnohé z procházek jsou koncipované vlastně hlavně pro místní, turista se třeba pokochá, ale rezident získává k místu konkrétnější historické reálie, bližší vztah, má možnost si spojit souvislosti, najít v notoricky známém něco objevného....

Carmen (opera Jihočeského divadla v Otáčivém hledišti v Českém Krumlově)

Konečně se mi naskytla ta pravá příležitost a já si doplnila další mozaiku do základního operního vzdělání. Bizetovu Carmen (ve francouzském originále) jsem měla už dlouho v plánu, a to nejen kvůli tomu, že jsem chtěla vidět kus, ze kterého vychází mnou tolik oblíbený, pomoderněný balet DJKT - Carmen.
Opera Carmen patří mezi klasiky klasik a její melodie jsou tak notoricky známé, že znalost samotné opery snad patří mezi naprosté základy divadelního vzdělání... a vlastně možná i celkového všeobecného přehledu.
Navíc jsem se konečně vzchopila, povedlo se mi najít termín s volnými lístky, který korespondoval s mojí mezerou v diáři...., a vypravila jsem se konečně do Otáčivého hlediště v Českém Krumlově.
Aneb zážitky 2 v 1.

4 sestry (Studio DVA divadlo na Nebílovském divadelním létě 2016)

I letos jsem stihla Nebílovské divadelní léto, dokonce se jednalo o představení mého oblíbeného Studia DVA divadla, na které jsem zvažovala dokonce výlet do Prahy - na letní divadlo na Vyšehradě (leč terménově mi to nevyšlo :-( ).
 Nové představení 4 sestry nepatří mezi Hartlovy příběhově nejsilnější hry (alespoň z těch, které díky Studiu DVA znám), ale i tak je nadupané humorem a skvělými výkony hlavních představitelů.
Herecký ženský kvartet B. Kohoutová, J. Stryková, I. Chýlková a A. Šišková doplněný několika tvářemi jednoho muže - Romana Štabrňáka předvedl parádní koncert.

Otáčivé hlediště Český krumlov (provozuje Jihočeské divadlo)

Divadlo fungující (po několikerých přeměnách a s pětiletou pauzou) od léta roku 1958. Je výhradně letní záležitostí a každoročně se na jeho představení sjíždějí diváci nejen z blízkého okolí, ale z celé ČR a ze zahraničí. Vstupenky (ač nepatří mezi nejlevnější) jsou pravidelně dost rozprodané už s předstihem.
Divadlo, o jehož existenci / umístění se vede mnohaletý spor, kvůli jeho údajné devalvaci českokrumlovské zámecké barokní zahrady.

"Vítejte v divadle s nejvyšším stropem na světě!"

Mahenovo divadlo vs Janáčkovo divadlo - prohlídka budov NdB

Letošní léto jsem se rozhodla věnovat poznávacím cestám po krásách českých, propojit to s bojem proti divadelnímu absťáku... a namísto hradů a zámků objevovat různé divadelní budovy ČR.
Přiznávám, překvapilo mě, jak málo divadel nabízí prohlídky zákulisí.
Ovšem jednou z těch institucí, které prohlídky mají na programu (mají k tomu vyhražených 14 dní o prázdninách), je Národní divadlo Brno, a to hned ve všech třech jeho budovách:

• Mahenovo divadlo
• Janáčkovo divadlo
• Divadlo Reduta

Prokletí rodu Baskervillů aneb Pozor, zlý pes! (Divadlení léto pod plzeňským nebem) - vzpomínka

z archivu Divadelního léta pod plzeňským nebem

Parádní komedie, nemá chybu.
Vůbec nechápu, jak je možné, že jsem z téhle hry loni nepadla úplně na znak.
A hodně mě štve, že už "Psa" hrát nebudou. Vážení divadleníci DLPPN, myslím, že je na čase konečně přehodnotit tradici a upustit od přísného režimu "dvakrát a dost". Žejo?
Jsou hry, které by stálo za to hrát a hlavně vidět vícekrát (i během jednoho roku / měsíce / týdne......)
A Prokletí rodu Baskervillů k nim bezesporu patří.

/ pozor, text dále, vzhledem k tomu, že se hra už asi nebude opakovat, obsahuje malé spoilery /

Don Quijote (Divadelní léto pod plzeňským nebem)

Pozitivum je, že i přes avizované problémy s financováním festivalu - festival zůstává, pokračuje.
Jako 9. představení si Divadelní léto pod plzeňským nebem připravilo hru Don Quijote.
Letos se scéna zabydlela U Zvonu, na plácku, který zbyl po domu, jehož statiku narušily povodně v roce 2002.

Nutno podotknout, že jsem představení neviděla hned od začátku (chybí mi tak 15-20 minut) - po půl deváté jsem se vyskytla ve městě, bylo krásně... Chvíli mi trvalo, než jsem se odhodlala, protože už se evidentně hrálo a všichni z pořadatelského týmu už byli uvnitř, areál uzavřen.
... Ale pak jsem se rozhoupala, potichu, nesměle houkla skrz plot... a děvčata uvaděčky mě pustily dovnitř a velice ochotně prodaly lístek ještě na tentýž večer*...
Jako obvykle se mi tedy potvrdilo, že kolem Divadelního léta pod plzeňským nebem se točí samí fajn, ochotní a milí lidé :-)

S představením je to ale trochu těžké..

Robin Hood (komedie DJKT) - první dojmy

Jako vždy nepřipravená, překvapená.
Ale vlastně spokojená - na poslední den divadelní sezony, poslední školní den a tedy vlastně zahájení prázdnin asi nemohlo divadlo z repertoáru vybrat lépe. Jak jinak začít prázdniny, než vesele? 
Robin Hood* měl premiéru v polovině června 2016. Nedá se říct, že by se jednalo o nějaký extra hodnotný kus plný životních mouder.
Už při prologu v podání Antonína Procházky, pro něj typickém, dojdete k poznání, že představení musí být komedie. A herci se zde opravdu vyřádí, je to odpočinkovka jak se patří. Předpokládám, že bude mít u širokého publika úspěch.

LiStOVáNí.CZ: Drž mě pevně, miluj mě zlehka

Jak už jsem předeslala posledně (LiStOVáNí: Kafe a cigárko), projekt LiStOVáNí vlastně vůbec není autorské čtení, ale spíš scénické - tedy není to beseda s autorem, který by před publikem prezentoval obsah své knihy, dokonce sám autor se vůbec nemusí zúčastnit.
Herci seskupení v projektu LiStOVáNí, si vyberou nějakou knihu a volně, za pomoci několika málo rekvizit, divákům předvedou úryvek z obsahu.
A už podruhé jsem se přesvědčila, že tahle forma je úplně skvělá. Je to přesně něco mezi divadlem a autorským čtením, a obvykle poměrně sranda. Navíc, pokud vás to zaujme, si můžete danou knížku na závěr koupit, obvykle s vlastnoručním podpisem autora (alespoň u mě to tak v obou případech zatím bylo).

Hned po minulém (mém prvním) LiStOVáNí jsem si koupila lístek na to další. Tentokrát totiž byla avizovaná osobní přítomnost autora - Roberta Fulghuma, což pro mě byla dvojnásobná příležitost k "seznámení".

Vojcek (činohra DJKT v režii SKUTRu) - první dojmy

Hra náročná pro diváky / hra pro náročné diváky?

Emotivní představení, kde forma převládá nad příběhem.
Vojcek z dílny známého mladého režisérského dua SKUTR budí rozporuplné reakce a není představením pro každého. Své příznivce už ale má a jistě najde i další.


Bála jsem se, jak to zapůsobí na mě. Po nejisté první cca polovině jsem ale nakonec odcházela příjemně překvapená, spokojená.

Jana z Arku na hranici (oratorium DJKT) - první dojmy

Plzeňské představení Jana z Arku na hranici, které mělo premiéru 4.6.2016, je zařazeno do škatulky OPERA, údajně se na něm podílejí všechny 4 soubory divadla, a oficiálně se jedná o ORATORIUM.
Nevěděla jsem, co přesně mám od představení čekat (jako obvykle jsem neprováděla žádnou přípravu, nezjišťovala jsem si podrobnosti, prostě jsem se jednou odpoledne rozhodla, že vyrazím), a tak jsem odcházela s lehce rozporuplnými pocity.
Nicméně dojem / slovo, které mi v hlavě znělo po celou dobu - od začátku do konce představení, a taky i teď zpětně: IMPOZANTNÍ!

Zvonokosy (muzikál DJKT) - první dojmy

Navzdory vcelku pozitivním ohlasům jsem byla i k novému muzikálu DJKT trochu skeptická.


Ale posadili mě na zadek, zvedli ze židle (skoro doslova), skvěle pobavili i rozplakali.
Muzikál Zvonokosy se stal další Mojí srdeční záležitostí..

Hned na úvod se musím přiznat, že zřejmě velmi profláknutý příběh (úspěšná kniha, úspěšný muzikál nejen divadelní, ale i televizní, ....) francouzského autora G. Chevalliera inspirovaný skutečným městečkem v kraji Beaujolais jsem zatím neznala.

Enigmatické variace - v proměnách času (komorní činohra DJKT)

"Dáte si panáka, panáčka? Jednoho panáka, co by hrdlo svlažil?"
 
Jestli žádnou jinou, tuhle větu si z představení zapamatuje asi každý. Ale pamětihodných vět a myšlenek je tam mnohem víc...vlastně skoro jedna za druhou! Ale když se vám nad tím nechce přemýšlet, dá se v pohodě jen plynout s příběhem.
Hra, která je smutná i vtipná zároveň, osloví každého diváka. Nebo alespoň zatím jsem nenarazila na nikoho, komu by se nelíbila.

Já jsem napoprvé byla divákem spokojeným, velmi spokojeným. Během jednoho dvou dnů se mi pak zážitek v hlavě ještě rozležel..a dalo by se říct, že jsem se stala divákem až nadšeným.
Ne omylem se Enigmatické variace staly mojí srdeční záležitostí.

Světová výstava Titanic v Praze

Velkofilm Titanic (kterému je mimochodem taky skoro 20 let!) natočený 85 let po tragédii mě neskolil jako spoustu jiných. Ve třídě jsme tenkrát měli taky spoustu takových, kdo na to běhal do kina opakovaně... a spolu s ostatními fanoušky (no, fanynkami) si pak vyjmenovávali, kdo už kolikrát byl...
Vlastně jsem ten film viděla až o dost později - v televizi.
V době, kdy běžel v kinech, jsem si na titulní melodii vypěstovala díky rádiím dokonalou alergii.

Ale přeci jen: opravdový příběh Titanicu mě zajímá a fascinuje.
A tak když jsem se dozvěděla, že se na výstavišti v pražských Letňanech "ubytovala" výstava této legendě věnovaná, přšlo mi jako dobrý nápad se tam vydat podívat.



Ať už z filmu nebo prostě z historie, příběh Titanicu známe v podstatě všichni. Víme, že to byla obrovská a velmi luxusní zaoceánská loď, v mnohých ohledech právem opěvovaná..bohužel nikoli co do bezpečnosti. Ovšem co do vybavení, zdobnosti, o tom snad nikdo dodnes pochyby nemá.*

Ale slyšeli jste někdy třeba o tom, že na Titaniku byl taky bazén a squashový kurt?

Vila Verdi (činohra DJKT) - první dojmy

Hra je fiktivní dokument inspirovaný domem v Miláně, který před více než 100 lety zřídil Giuseppe Verdi jako domov pro vysloužilé operní pěvce, a který podle různých zdrojů stále funguje.

V domě, ve kterém se odehrává děj české Vily Verdi, žijí divadelníci všech žánrů - krom operních pěvců také tanečníci, činoherní herci, protagonisté muzikálů a operety, inspicient, .... Česká Vila Verdi zkrátka může být domovem pro každého bývalého divadelníka.

DJKT na svých stránkách hru uvádí komentářem:
"Existuje někdo zbytečnější než zestárlý umělec kdysi uvyklý na potlesk? A co teprve jeho bizarní boj proti magistrátu? Humorně dojemný příběh je poctou všem, kteří skončili v propadlišti dějin. Před námi."
Premiéra: 30.4.2016

Celebrity (Stand Up komedie Studia DVA v Besedě)

V rámci Komedy festu v plzeňské Měšťanské besedě vystoupil Ondřej Sokol s představením Celebrity.

Stand-up komedie vznikla, zdá se, pod záštitou mého oblíbeného divadla Studio DVA, což jsem zjistila až po představení, když jsem v rukou spoludiváků zahlédla program (který se mi naštěstí podařilo zakoupit alespoň zpětně po představení, a ještě mi ho hlavní protagonista podepsal :-) ).
Nu což, možná bych se bývala těšila o trochu víc, možná ne. Režisér, herec a překladatel Ondřej Sokol, který je známý například z improvizačních pořadů jako Partička*, je určitou zárukou kvality tak nějak sám o sobě. A pomyslný bod Studiu DVA divadlu můžu dát i zpětně :-)

Kabaret Burka (činohra DJKT) aneb Z českých luhů a hájů

"...a cokoliv kdo říká,

je jeho vlastní podobizna."

Když jsem před premiérou prvně viděla v plzeňských ulicích plakáty lákající na představení Kabaret Burka, trochu mi zatrnulo. Ano, možná mě to mělo napadnout rovnou podle názvu, konec konců lehce politicky laděnou hru (na téma islám) divadlo před časem slibovalo... Jenže já prostě nemám politické debaty ráda, a to ani v případech, kdy názory přítomných korespondují s těmi mými. Najednou se mi na představené přestalo chtít. Měla jsem trochu strach, že kontroverzní téma, které dnes hýbe diskusemi nejen u nás, ale i ve světě, se nedá podat úplně tak, aby z toho nevyplýval nějaký postoj pro/proti. A na to jsem prostě nebyla naladěná.
Trochu se mi tedy ulevilo, když DJKT zveřejnilo informace o hře s tím, že se jedná především o parodii na lidské chování, přehled problémů, které aktuálně trápí společnost, odraz současné doby. Tam není nutné předkládat nějaké stanovisko k danému tématu, ale k postojům současné společnosti.. a to jsou naopak věci, které mě zajímají a baví.

Dvojí domov (Experimentální prostor NoD)

Onehdá jsem opět vyrazila do Divadla Alfa na další představení pro dospělé. Naladěná Požitkáři na pozitivní notu jsem se docela těšila.


Tentokrát do Alfy zavítal Experimentální prostor NoD s inscenací Dvojí domov podle knížky Jana Čepa. Nutno podotknout, že jsem obsah hry moc nezkoumala, protože:
a) chtěla jsem se znovu odívat do Alfy, která ve mě vyvolala dojem netradičních, méně masově zaměřených inscenací, takže jsem prostě chtěla vidět další
b) lístky jsem vyhrála díky magazínu Žurnál - a darovanému koni....

Plzeň 1953 (komorní činohra DJKT)

Náčrt událostí z období měnové reformy v Plzni v roce 1953 je zajímavou komorní divadelní koláží.
Jednoaktovka napsaná přímo na základě skutečných lokálních reálií, pro naši Malou scénu.

Nuto podotknout, že s čím větším odstupem svoji "recenzi" píšu, tím více se můj pohled na hru mění.

LiStOVáNí: Kafe a cigárko

 LiStOVáNí je zajímavý projek tzv. scénického čtení - zábavnou a nenásilnou formou herci představují obsah knih.

Já jsem to zažila prvně, a to při druhém plzeňském LiStOVáNí knížkou Kafe a cigárko herečky Marie Doležalové.

Tohle LiStOVáNí bylo vlastně takové správně ultrapředlohové:
scénické čtení (podle) knížky, která vznikla na základě oblíbeného a úspěšného blogu (získal cenu Magnesia blog roku), který čerpá ze zkušeností z hereckého života.
A nemělo to chybu!

Carmen (Balet DJKT) - dojmy z premiéry

Den D, hodina H-2.
Další premiéra plzeňského baletního souboru je už připravená za oponou a já se těším, jako už dlouho ne. Je to nebezpečné, protože velká očekávání často přinášejí trochu zklamání i tam, kde není vůbec na místě. Jenže si nemůžu pomoct.
K tomu mám výjimečně trochu čas si přípravy na divadlo a těšení se užít :-)

Moderní pojetí klasického příběhu - jeho zasazení do současných reálií ve mě budí velká očekávání.
...

No a jaká tedy byla premiéra 26.3.2016?

Čarostřelec (Opera DJKT)

Po delší době jsem zase jednou zavítala na OPERU.
Předplatné má totiž tu výhodu, že jdete i na představení, u kterých by vás to jinak nejspíš ani nenapadlo.
Já schroupnu leccos, ale přiznávám, německá opera mě trochu děsila předem. Resp. ani ne tak německá opera, jako opera v němčině. Není asi žádným tajemstvím, že jsem "operový začátečník" a na tohle políčko se vydávám velmi opatrně. Když se k tomu pak ještě připočte fakt, že sdělovacím prostředkem bude zpěv v jazyce, který mi vůbec nepřipadá zpěvný, spíš naopak, a ani za mák mu nerozumím, asi se fakt nedá říct, že bych se bývala do divadla vyloženě těšila.

Romeo a Julie (balet DJKT) - třikrát jinak

Tři Julie a tři Romeové, tři chůvy, "Ševy" střídá Tybalta s Merkuciem....
Se soupisem dojmů z Romea a Julie jsem možná trochu zbytečně otálela - kdo o návštěvě tohoto baletu uvažoval, už ho možná viděl, ale tak třeba ještě nalákám někoho dalšího.
Hlavním důvodem, proč jsem zápis odložila, byla vůle vidět napřed všechna tři hlavní obsazení, abych měla možnost alespoň malého srovnání rozdílů mezi alternacemi*.

Mefisto (DJKT)

Tato plzeňská činohra měla premiéru 6. února 2016 a byla myslím mnohými netrpělivě očekávána. Mefisto slibuje docela dost - námětem i obsazením.
Obstojí v reálu?
Vy už jste Mefista viděli? Co se vám líbílo / nelíbilo?

Jan Holík v hlavní roli - Hendrika Högena alias Mefista - během té dvou a půl hodiny prakticky nesleze z jeviště.

Cena za něžnost (Činoherní studio Bouře)

Činoherní studio Bouře přijelo v únoru na druhý pokus do Plzně se hrou Cena za něžnost. Představení měli hrát původně už v listopadu 2015, na poslední chvíli (no, asi v pětihodinovém předstihu) bylo ale zrušeno z důvodu náhlého závažného onemocnění jednoho (nespecifikovaného) z představitelů.

Hlavní role totiž nemají alternace, a tak se můžete spolehnout, že pokud hra bude, uvidíte v reálu herce vcelku zvučných jmen: Alexej Pyško, Jana Janěková a Jitka Čvančarová - ve vedlejších rolích pak např. Jan Kačer, Daniela Choděrová, Petra Hobzová.

Požitkáři (Divadlo Na Zábradlí v plzeňském Divadle Alfa)

Požitkáři nejsou příběh, ale série jednotlivých výstupů - scének, které spolu navzájem souvisejí, ale nenavazují.Jakkoli je ústředním tématem hry smrt, poukazuje především na různé aspekty života a na to, jak se na smrt díváme, jak se s ní srovnáváme...
A některé z myšlenek rozhodně stojí za zapamatování.

Herci* nejsou z nejokoukanějších, takže ač pražské divadlo, nečekejte zvučná jména známá z filmů či seriálů. Ale alespoň to při představení "neruší".
 
Určitě doporučuji koupit si také program. Malá knížečka se vejde do kabelky a kromě standardních informací o tvůrcích a obsazení obsahuje také různé fotografie z představení (viz fotografie níže) nebo poezii či krátké úvahy o smrti, pár dopisů na rozloučenou, ....

Veřejná zkouška - Malá dočasná infiltrace do divadelního světa

Veřejná zkouška Romea a Julie v listopadu 2015 v baletním sále v nejvyšším patře Nového divadla v Plzni byla báječná.
Už samotná myšlenka možnosti se zúčastnit (přestože pro soubor to v tu chvíli přestává být klasická zkouška, ale je to zas jen "jiný typ" představení) mě nadchla. Jakožto velký fanda plzeňského baletu jsem si tuhle příležitost nemohla nechat ujít.

Sboristé (DJKT)

"...Můj otec je alkoholik. Ve volných chvílích vynalézá.
Jinak pracuje v továrně na výtahy."

Onehdá jsem vyrazila podruhé na Sboristy.
Bulharská "retrohra" měla světovou premiéru právě u nás, v DJKT v Plzni, zhruba před rokem.


Poprvé jsem v hledišti seděla spíš se svojí generací, většina diváků byla cca ve věku mezi 20-40 lety. Napodruhé byl věkový průměr v hledišti o poznání vyšší. Nutno podotknout, že napodruhé bylo přijetí hry takové nějaké vřelejší. Zatímco poprvé jsem cítila možná trochu rozpačitou atmosféru, napodruhé bylo publikum vstřícnější, skoro až familiérní. Možná je to odpověď na otázku, kterou jsem už několikrát při různých příležitostech stran této hry zaslechla: "To by mě zajímalo, co to řekne těm mladým, co to nezažili. Jestli to můžou chápat."
Já si ale pořád myslím, že velmi dobře můžou.

Sólo pro tři (Národní divadlo)

Výlet s přáteli do sluncem zalité Prahy na balet do Národního divadla a na dortík do Erhartovy cukrárny - tomu říkám příjemné nedělní odpoledne :-)

Jediné, co jsem o hře, na kterou jsme jeli, předem věděla: balet na písničky Brela, Vysockijho a Kryla. Podrobnosti jsem nevyhledávala, nechala jsem se (jako většinou) překvapit....

Smrt v Benátkách - vzpomínka

Smrt v benátkách - oficiální banner DJKT. Mimochodem, tahle fotka na mě udělala opravdu dojem.

Miroslav Hradil se za roli Gustava von Aschenbacha dostal do širší nominace ceny Thálie 2015.
V tomto případě mým hlavím hrdinou byl ale Martin Šinták.
Originální inscenace se bohužel dočkala jen malého úspěchu u plzeňského publika - premiéra 4.4. 2015 a derniéra už 18.12.2015. Celkem ani ne 20 představení. Nevím o tom, že by někdy byl větší problém sehnat vstupenku. Nechápu to. Já to viděla 6x.

Vše o mužích (Studio DVA v Pekle)

Dámy, děvčata, ženy - nechte děti doma manželovi, přítele pošlete na fotbal, zapšklou kamarádku pošlete do cukrárny na rakvičku. Sbalte hejno kamarádek a udělejte si dámskou jízdu - ačkoli, cca tříhodinové škádlení bránice ocení i pánové se smyslem pro humor a sebeironii. Ostatně, představení je sice asi hlavně pro ženský, ale dělaj ho chlapi.
M. Kramár s F. Blažkem jsou slušně výbušná sloučenina a M. Slaný tomu často taky nasadil korunu.

La Putyka - Cirk La Putyka

Dnes už v podstatě legendární divadelně-cirkusové seskupení Cirk La Putyka, na které není zas tak jednoduché sehnat vstupenky, zavítalo také do Plzně!!!
Protože jsme s přáteli letos nasedli na vlnu Sezony nového cirkusu, vydali jsme se v hojném počtu. Tento článeček je tedy podložen i několika dalšími názory-zabrali jsme totiž polovinu jedné řady Nového divadla. Budu psát především za sebe, ale na většině postřehů, alespoň podle toho, jak jsme po představení diskutovali Za oponou, jsme se shodli.
Ostatně, jako obvykle.

Obraz Doriana Graye (DJKT)

Wildeův příběh choreograficky ztvárnil aktuálně nejlepší sólista plzeňského baletu - Richard Ševčík. Vcelku čerstvý držitel ceny Thálie za výkon v titulní roli baletu Spartakus tak dokázal, že je nejen špičkovým tanečníkem, ale svůj cit pro interpretaci dokáže využít i dalším směrem.

Balet na plátně (Louskáček, Bolšoj těatr Moskva)

Měšťanská beseda v Plzni opět připravila pro milovníky divadla (baletu) možnost podívat se jednou za čas za hranice všedních dnů - do divadelních prostor Velkého divadla v Moskvě. Na to, jak tančí Bolšoj balet.
Řada 7 projekcí začala už koncem roku 2015, pokud se nepletu, představením Giselle.

Já jsem se k návštěvě představení na plátně odhodlávala delší dobu, a tak jsem si vybrala klasiku, se kterou jsem se chtěla tak jako tak seznámit. V sérii aktuální sezony se jednalo o projekci druhou - v předvánočním čase jsem se vydala zhlédnout Louskáčka.

Čím je divadlo v kině výjimečné a čím obyčejné?
Je to zajímavá zkušenost.

Padesátka

Po dlouhé době jsem zase jednou vyrazila do kina - do pořádného velkého multiplexu na opravdický nový film.
Výběr filmů značně okleštil a celkově pohodový večer poněkud zkrátil můj pozdější odchod z práce. Když jsem v půl deváté dorazila před kina, vybírali jsme z možností: Padesátka - nový český film s ne úplně skvělými referencemi od různých známých, western/thriller/drama, mopy (ano, na vytírání podlahy), Les sebevrahů nebo drama z prostředí Wall street. Vylučovací metodou jsme nakonec zvolili horské prostředí a známé tváře, režijní debut Vojty Kotka.
Z různých důvodů jsme se rozhodli nic moc neočekávat.

Úklady a láska - první dojmy (činohra DJKT)

Poslední (činoherní) premiéra roku 2015.

Jak se v programu uvedené Dobové kritice Jana Nerudy můžete trefně dozvědět, je to "truchlohra". Tedy, žádná sranda (až na drobné detaily*) a velkou romantiku taky nečekejte.
Ondra Rychlý si ale s hlavní rolí poradil parádně, stejně jako Zuzana Ščerbová a Klára Krejsová, vlastně celé obsazení: M. Stránský, A. Procházka, J. Maléř, A. Mohylová, M. Krejsa, J. Kubátová.

Máme Panoptikum, Krychli a Volavku. Hlavně máme Králíka!

Už jste viděli ty nové sochy v Plzni na Lochotíně? No, sochy....
Vy jste ještě neviděli toho králíka?
Co na něj říkáte?
To je hrůza, co?
Jak může někdo něco takového postavit na frekventovanou křižovatku?
Co na to děti?

Náhodou, mně se docela líbí.......
 
 Hele, a už jste viděli, jak mu večer svítí oči?


(Králíka vyfotil Knedlík z Kladna :-) , zbytek já)